Lanýžové degustační menu

Jakou sílu mají lži? Sociální sítě jako moderní zbraně hromadného ničení

Jakou sílu mají lži? Sociální sítě jako moderní zbraně hromadného ničení

foto: Archiv Evy Lebedové

27. 10. 2021 - 14:40

Asi nejčastější otázkou, kterou letos po volbách dostávám, je to, jak ovlivnily dezinformační kampaně namířené proti Pirátům jejich volební výsledky. Pro jednoznačnou odpověď nemám v tuto chvíli dost empirických dat, ale pokusím se odpovědět na základě obecnější znalosti fungování dezinformací a politické komunikace. 

Internetový virtuální prostor a zejména sociální sítě jsou velmi vhodným prostředím pro šíření lží a dezinformací. Výzkumy prokázaly, že lidé zde získávají informace velmi rychle, až překotně, a nepřistupují k nim kriticky. Navíc zprávy, které mají šanci se nejrychleji a masově šířit, musí být velmi emocionální, dráždivé a šokující. Naopak pravdivé nemusí být vůbec. Nejúčinnější jsou ovšem takové zprávy, v nichž je alespoň část informací pravdivých, nebo pokud jako pravdivépůsobí. Jednotlivá fakta jsou v nich však zpravidla poskládána účelově, manipulativně či zavádějícím způsobem. Dohromady už jde o lež. 

Pokud se ptáme, jak se mohou lidé nechat ovlivnit lživými informacemi šířenými skrze řetězové e-maily, sociální sítě a dezinformační zpravodajské servery, odpověď musíme hledat v tom, jak funguje lidský mozek. Ten je naprogramován k tomu, aby dělal rozdíly a diskriminoval. Výzkumy mozku ukazují, že lidé dokáží vnímat celé skupiny osob jako ne-lidi. Reagují velmi chladně, pokud sledují obrázky lidí, o nichž dostali informaci, že jsou bezdomovci, drogově závislí či uprchlíci. Na tomto principu od pradávna fungovala jakákoli propaganda. Zaměřila se na dehumanizaci cílových skupin. Ať už to byli Židé, muslimové, za komunistů kulaci, disidentiapod. Obdobný princip funguje i v užším rozměru při využívání negativních a dezinformačních kampaní namířených vůči politickým oponentům.
 
V současném digitálním věku se sociální sítě staly velmi dostupným a levným způsobem masově šířené propagandy.Vlastně jakousi moderní, psychologickou zbraní hromadného ničení, jejíž převaze se dá jen velmi těžko čelit.
 
Představa, že můžeme obrovský tok těchto informací na sítích a internetu vyvažovat nezávislou žurnalistikou, snahou o vyvážené zpravodajství, nebo skrze různé fact-checkingové portály, je iluzorní. Na druhou stranu jakýkoli pokus o vyvážení dominance manipulativních, lživých a nenávistných zpráv je potřebný. Nejenže tyto informace ovlivňují veřejné mínění a informovanost lidí, ale mohou velmi efektivně mobilizovat jednotlivce ke zcela konkrétním nenávistným činům. Lze připomenout například loňský povolební útok Trumpových sympatizantů na Kapitol ve Washingtonu, nebo politickou vraždu britské poslankyně Jo Coxové v rámci vyhrocené, emotivní kampaně před brexitovým referendem v roce 2016. Usvědčen z ní byl neonacista podporující radikální, extremistické hnutí „Britain First“. 
 
Abychom pochopili účinnost a dosah působení lží a dezinformací na sociálních sítích, použiji příběh finské novinářky Jessikky Aro. Její osobní zkušenost je ilustrativní pro pochopení neomezeného dosahu internetových lží a dezinformací, které překračují národní hranice. Jessikka Aro se proslavila tím, že jako první popsala fungování ruských propagandistických trollích farem v Petrohradu. Tzv. ruští trollové dostávají pravidelnou mzdu za to, že na sociálních sítích po celém světě vystupují jako lidé se smyšlenými identitami a profily, aby ovlivňovali informace, debaty a komentáře na sociálních sítích. Jejich cílem je podrývat a naklonit si politické prostředí v západních zemích ve svůj prospěch. Tedy zabezpečovat ruské zájmy v neruských informačních prostorech. Cílem útoku a zájmu propagandistických trollů se v konkrétním národním prostoru může stát v zásadě každý politik, jehož dlouhodobá činnost, politická ideologie či postoje jsou v rozporu s ruskými zájmy a cíli. Proč by to Rusko dělalo? Protože může, a protože chce znovu získat geopolitickou převahu i mimo své hranice. Vést informační válku je navíc levné, rychlé a dostupné. Její výsledky jsou zároveň nezpochybnitelné.
 
Dnes už víme, že ruští trollové úspěšně intervenovali v prezidentských volbách ve Spojených státech v roce 2016, během brexitové kampaně ve Velké Británii, či v roce 2017 podporovali katalánskou nezávislost ve Španělsku. Výrazně ovlivňovali tok informací a mediální agendu v řadě jiných voleb na Západě. Oslabené západní vlády, nestabilita a nedůvěra v politickou elitu v evropských demokraciích patří totiž k jednoznačným cílům kremelské propagandistické války. Čím blíže je země ruským hranicím, tím více by se měla obávat, že její národní bezpečnost může být ohrožena ruskými informačními vlivovými operacemi na internetu. Celý bývalý východní blok, včetně České republiky, je doposud vnímán jako oblast uplatňování ruského vlivu i síly, nebo při nejmenším jako oblast geopolitických zájmů Ruska. 
 
A jaký je život Jessikky Aro poté, co se v rámci své novinářské práce pustila do souboje s ruskou propagandistickou mašinérií a trolly financovanými ruskými oligarchy? Bezprostředně po vydání článků se proti ní spustila rozsáhlá dezinformační kampaň. Stala se cílem permanentní kyberšikany i kyberstalkingu. Byla zveřejněna její zdravotnická dokumentace a zfalšována tak, aby působila diskreditujícím způsobem. V mnoha zprávách a dezinformacích šířených na internetu byla znázorňována jako „agentka NATO“ či drogová dealerka. Email ji zahltilynávrhy, jakým způsobem má spáchat sebevraždu. V roce 2017 musela na čas odejít z Finska, aby nebyla ohrožena možnýmnenávistným, násilným útokem, vyvolaným u jejích odpůrcůdlouhodobými lživými dezinformacemi šířenými proti její osobě na sociálních sítích. Ztracenou svobodu a bezpečnost ovšem novinářka nezískala ani po čase, kdy se vrátila. I dnes musí být ve Finsku doprovázena ochrankou. Internetová šikana a dosah lží nemají hranice. Působí psychologicky a ovlivňují naše podvědomí. Jednoznačné kategorie pravdy a lži se drolí a do našich myslích je zaseta pochybnost.
 
Dlouhodobá dezinformační kampaň vždy přináší své výsledky, ovšem změřit její efektivitu v konkrétních volbách, tedy vyhodnotit,jak přesně ovlivnila volební rozhodování, je takřka nemožné. 
 
Neúspěch Pirátů v letošních volbách by pro nás měl být mimo jiné i určitým společenským varováním, abychom tuto digitální hrozbu nepodceňovali a dokázali se na ni adaptovat. Dezinformace, lži a nenávist, šířené přes sociální sítě ohrožují veřejnou debatu a omezují občanům přístup ke svobodným a pravdivým informacím. Podle monitoringu a dat zveřejněnýchobčanským hnutím Čeští elfové bylo před volbami v České republice rozesláno na 90 000 řetězových dezinformačních emailů. Dosah jejich působení můžeme přirovnat k mediálnímu vlivu jednoho českého celostátního deníku. Je tedy zřejmé, že volební rozhodování i samotné veřejné mínění tokem těchto informací ovlivněny byly. 
 
Ve Finsku spustila celá kauza ohledně Jessikky Aro i rozsáhlou celospolečenskou debatu o zpřísnění finských zákonů týkající se ochrany novinářů i veřejně činných osob.Demokracie může být zranitelná, pokud komunikační technologie budou zneužívány k rozpoutávání nenávisti ve společnosti a ta nebude schopná se proti tomuto zneužití bránit. Volby a politika nám vždy slouží jako laboratoř tohoto působení. Je na nás, abychom se z konkrétních zkušeností dokázali poučit, popřípadě se pokoušeli nastavovat bariéry pro neomezený dosah nepravd a lží.

Další články