Dolžnikov se Slováckem podepsal dvouletou smlouvu do léta roku 2028. Stejně dlouhý kontrakt má i Kostadinov, který v tomto klubu už na jaře hostoval a pravidelně nastupoval.

Sigma v přípravě na ligu neprohrála. „Víme, že branek bychom mohli střílet ještě víc. I když jsme v přípravě měli pět výher a jednu remízu, tak situací, které bychom měli vyřešit líp, bylo hodně. Spokojený jsem byl v přípravě s defenzivní činností, protože jsme soupeře moc do šancí nepouštěli, ale v ofenzivě bychom si mohli ještě počínat lépe,“ řekl Hapal.

Jablonec přivedl do kádru osm nových hráčů. Dva z nich, Jiří Sláma a Antonín Růsek, ze Sigmy Olomouc. Na Andrově stadionu dříve působili také Filipové Novák a Zorvan.

Hanácký tým opustilo zkušené trio Štrum, Sláma, Růsek, v kádru je několik nových hráčů, nejzkušenější z nich záložník Marko Soldo.

Utkání FK Jablonec – SK Sigma Olomouc se hraje v neděli 26. července od 17:30 (rozhodčí Jan Všetečka - David Zoufalý, Michal Novák).

Zoologická zahrada Olomouc začala chovatzubry v roce 1973. O třináct let později byl chov tohoto největšího divokého evropského kopytníka v zahradě ukončen. Obnovení se dočkal až v roce 2013, přičemž od této doby se v Olomouci narodilo 21 mláďat.

Změn se však dočká i samotné zubří stádo, které postupně zestárlo. Na podzim by jeho řady měl rozšířit nový chovný samec ze Zoo Bussolengo v severní Itálii, k němuž se přiřadí olomoucké mladé samice. Naopak letitá zvířata budou z chovu vyřazena. Zubři jsou totiž na malé ploše poměrně destrukční, a kdyby velikost stáda překročila únosnou mez, proměnili by svůj výběh v trvalé páchnoucí bahniště, což by nebylo vhodné ani pro zubry, ani pro návštěvníky.

TRIUMF MEZINÁRODNÍ OCHRANY DÍKY ZOO

Zubři – původní evropští velcí kopytníci začali být intenzivně loveni již ve středověku. V 16. století již přežívali jen v královských oborách a ve východních částech Evropy. Poslední divoce žijící evropský zubr byl ve volné přírodě vyhuben v roce 1919, na Kavkaze potom o osm let později v roce 1927. Naštěstí několik desítek zvířat přežívalo v oborách a zoologických zahradách.

Mezinárodní snaha o záchranu zubra začala již v meziválečném období. Zubr se stal prvním druhem divokého zvířete, pro který byla sestavena první plemenná kniha vůbec. Její první vydání publikované právě před sto lety registrovalo 56 posledních žijících jedinců. Od té doby šla zubří populace opět nahoru, s drobnou pauzou během druhé světové války. Již v roce 1952 byli zubři vypuštěni zpět do přírody, do Bělověžského pralesa na hranici Polska a dnešního Běloruska. Od té doby pokračoval úspěšný návrat zubrů do volné přírody v řadě evropských zemí. Díky řízenému a koordinovanému chovu, na němž se velkou měrou podílely evropské zoologické zahrady, byl zubr opět namnožen na několik desítek tisíc kusů a v roce 2020 byl vyřazen z Červeného seznamu ohrožených druhů Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN SSC).

V tomto momentu se však cosi zadrhlo, jakoby někdo přehodil výhybku. V rámci úprav dopravního značení začaly v některých městských částech parkovací místa naopak mizet, prioritou se stalo na centimetry měřit, zda léta fungující místa splňují všechny předpisy, svislé parkování začala nahrazovat méně početná místa podélná. Parkovacích míst ubývalo i v souvislosti s investicemi budujícími různé nové ostrůvky a měnícími profil komunikací. Podnikatelům se (jako zlým kapitalistům) opět začaly házet klacky pod nohy, a to i tehdy, když chystali v rámci projektů kapacitní parkoviště na místech vymezených k tomu územním plánem. Přes hypotetické debaty o modelech a parametrech žádné koncesní řízení pro soukromé investory ve městě nikdo nespustil. Z politické rétoriky navíc bylo často cítit, že se na řízení města začaly podílet i subjekty, pro které je „automobilita“ třídním nepřítelem.

Na tomto pozadí se na začátku této dekády rozběhlo další kolo přípravy nové parkovací politiky pro Olomouc. Navrhovaný systém měl rozdělit město do čtyř zón s odlišnými pravidly pro rezidenty, abonenty a návštěvníky. Rezidenti měli získat silné zvýhodnění, ale jen v konkrétní rezidenční oblasti. Plán zahrnoval zdražení krátkodobého parkování, prodloužení placené doby, elektronickou evidenci vázanou na registrační značku, SMS platby, online vyřizování oprávnění, nové parkomaty a centrální informační systém. V praxi však nakonec ze systémové revoluce avizované s velkou pompou zůstalo hlavně zdražení parkování v centru a růst cen parkování pro rezidenty. Fungování zón C a D bylo opakovaně odloženo. Navenek byly komunikovány především technologické problémy, stávající systém nebyl schopen zvládnout rozšíření na desítky tisíc míst, chyběl robustní software, objevily se nedostatky v IT architektuře a tarifech, k problémům přispěly i zpoždění ve výběrových řízeních a celkově špatná příprava a management projektu. V pozadí odkladu spuštění systému až po volbách však hrály zásadní roli samozřejmě i politické důvody, obavy z kontroverznosti a negativní reakce obyvatel.

V povědomí veřejnosti jsou tak změny v parkovací politice zatím spojeny zejména se zkušeností tvrdší represe symbolizované tzv. „autíčkem“, vozidlem městské policie s elektronickým systémem automatizujícím kontrolu placeného parkování. Zřízený Fond mobility samozřejmě potřebuje na realizaci nezbytných investic peníze, zatím však efekt jeho fungování do reality jaksi nepronikl. Zůstává spíše pachuť z represe aplikované též vůči držitelům průkazu ZTP se zdůvodněním jeho zneužívání, čímž se výrazně zhoršily podmínky i těm, kteří jej užívají právem, snaží se pracovat a plnohodnotně žít.

Ještě nedávno vše vypadalo tak, že se odložené téma parkovací politiky znovu vynoří až po podzimních komunálních volbách. K překvapení mnohých však rada města v okurkové sezoně prázdnin (a s odkladem platnosti od Nového roku) schválila další výraznou změnu podmínek v dosavadních zónách A a B v centru města. Na popud komise místní části zrušila bezplatné parkování o víkendech a placený režim prodloužila o čtyři hodiny až do desáté večer, čímž vyvolala i přes období dovolených nebývale hlasitou veřejnou polemiku: Nebylo by efektivnější přijmout speciální opatření během několika víkendů v roce, kdy jsou ve městě velké akce s masovou návštěvou a ve zbytku roku ponechat o víkendech motivační podmínky? Není paušální přístup v rozporu s průzkumem potvrzujícím nerovnoměrné časové využití existujících míst v centru (v některých časových oknech bývá volná kapacita). Nepovede to jen k dalšímu vylidnění centra města? Neodskáčou to nakonec všichni, kdo v centru podnikají, včetně kulturních institucí, které tam sídlí?

Pojďme využít tuto bouřlivou, leč dílčí polemiku k obnovení racionálního přístupu k problému: Chceme-li jednou, aby parkovací systém v Olomouci fungoval stejně efektivně, jako to známe třeba z nedaleké Vídně, musíme budovat paralelně všechny jeho komponenty. Jádrem funkčního parkovacího systému je totiž „supply-demand management“ (řízení nabídky a poptávky), přičemž v podmínkách výrazného převisu poptávky nad nabídkou se z regulace (jinak nezbytné) stává pouhá buzerace. Při budování nových kapacit je potřeba pustit do hry nejen veřejný, ale i soukromý sektor. Dobudování systému musí být navíc skutečnou politickou prioritou i při alokaci zdrojů. Cožpak to není stokrát důležitější téma než pseudointelektuální hříčky typu pěší zóny na Palackého třídě (bezmála za miliardu)? Má-li se parkovat dobře rezidentům, abonentům i návštěvníkům města, musí být nejprve kde. Proto je ale potřeba v práci celkově zrychlit, a to řádově. Nemávat pouze studiemi (Lipenská, Poupětova), v parkovišti namalovaném na papíře ještě nikdo nikdy nezaparkoval. A v neposlední řadě musí skončit manažerský amaterismus v řízení projektu.

Jinak se nelze divit lidem, kteří se v systému, který jim má sloužit, cítí naopak spíše jako obtížný hmyz.

Po změnách volali rezidenti a hlavně Komise městské části Olomouc-střed, kterým vadí časté situace zcela zaplněných kapacit uprostřed města. Od února bude v zónách A a B zpoplatněno parkování během celého týdne včetně víkendů, a to od 8 do 22 hodin. „Navrhoval jsem také další změny, jako je zařazení studentů ZTP do stejného režimu, jaký mají v tuto chvíli vozíčkáři pracující v centru města, tato změna však radou neprošla, stejně jako návrh na snížení parkovacího poplatku pro motorky na polovinu,“ upřesnil náměstek. Součástí změn je sloučení parkovacích oblastí B1 a B3 do jedné zóny a samostatné parkovací oprávnění pro vlastníky nemovitostí.

Rada uložila odboru dopravy připravit úpravy dopravního značení, které budou souviset se sloučením parkovacích oblastí, změnou provozní doby regulace parkování a zjednodušením informačních tabulí v parkovacích zónách. Počítá i se zapojením více mobilních aplikací pro úhradu parkovného.

Opozice návrhy kritizuje s tím, že nepřinesou řešení. Zvýší se tlak na řidiče, ale kýžený efekt v podobě volných míst stejně nepřinesou. „Tvrdím, že úprava žádné viditelné zlepšení pro rezidenty nepřinese. Budou stejně frustrovaní jako dnes, jen k nim přibydou další zpoplatnění řidiči a šikanovaní obchodníci z centra,“ reaguje například Jan Holpuch z ODS a dodává: „Namísto otravování života všem, kteří udrží volant, je potřeba konečně postavit plánované parkovací domy u výstaviště a zimáku a těch pár hromadných akcí organizovat včetně krátkodobých dopravních opatření. Podobně, jako jsme zvyklí během Flory.“

A jaké bylo rakouské herní soustředění? „Myslím si, že jsme tu měli výborné podmínky. Ať už jde o tréninkové jednotky, zázemí, hotel… S tím jsme spokojení. Myslím, že hráči jsou nadšení z programu, který jsme jim tady nachystali z hlediska tréninků i mimo trénink. Teď už bude důležité dobře odstartovat do ligy,“ uvedl Hapal.

Do přípravy už se také s jistým zpožděním zapojil také útočník Dembe. „Vše, co se kolem něj dělo, byly pouhé spekulace. Jsme rádi, že je konečně zpátky. Až se vrátíme, připojí se k nám, bude s námi pracovat a připravovat se na ligu,“ řekl Hapal.

Do nového soutěžního ročníku vstoupí olomoučtí fotbalisté poslední červencovou neděli, to budou hrát v Jablonci (17.30).

Shrnutí přípravy SK Sigma Olomouc

SK Sigma Olomouc – MFK Ružomberok 1:0 (0:0)

Branka: 58. Krivak. Rozhodčí: Kovář - Seidler, Filák. Diváci: 390. SK Sigma: 1. poločas: Stoppen - Hadaš, Spáčil, Lurvink, Ghali - Růsek, Janošek, Tkáč - Mikulenka, Sejk, Grgič. 2. pol.: Berka - Dolžnikov, Sylla, Král, Ghali (70. Hadaš) - Krivak, Jezierski, Zahradníček - Fiala, Nour, Šíp. Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – MFK Skalica 0:0

Rozhodčí: Zaoral. Diváci: 300. SK Sigma: 1. poločas: Hruška - Hadaš, Spáčil, Sylla, Dolžnikov – Grgič, Janošek, Beran, Tkáč. Krivak - Sejk. 2. pol.: Koutný - Mikulenka, Lurvink, Král, Ghali - Růsek, Jezierski, Kostadinov - Fiala, Kliment (69. Mikaelsson), Šíp. Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – Dukla Banská Bystrica 2:1 (1:0)

Branky: 45.+1 Ghali, 51. Tkáč - 50. Polievka. Rozhodčí: Zaoral. Diváci: 350. SK Sigma: Koutný (46. Hruška) - Sylla, Král, Noumbissie - Hadaš, Baráth, Beran, Ghali - Krivak, Sejk, Tkáč (57. Kostadinov). Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – Kroměříž 5:1 (0:0)

Branky: 60. a 69. Mikulenka, 55. Grgič, 73. Janošek, 77. Růsek - 74. Koryčan. Rozhodčí: Machálek. Diváci: 380. SK Sigma: Stoppen (46. Berka) - Siegl, Spáčil, Jadrníček - Mikulenka, Janošek, Jezierski (46. Mikaelsson), Dolžnikov (46. Fiala) - Grgič, Růsek, Šíp (46. Kliment). Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – Šabab Al Ahli Club 2:0 (0:0)

Branky: 69. a 90. Mikaelsson. Rozhodčí: Ustaoglu – Stadler, Kay. Diváci: 200. SK Sigma: Koutný (46. Hruška) – Sylla (46. Noumbissie), Král, Lurvink (60. Spáčil) – Hadaš (60. Mikulenka), Baráth (60. Grgič), Janošek (46. Soldo), Ghali (60. Šíp) – Krivak (60. Růsek), Tkáč (60. Kliment) – Sejk (60. Mikaelsson). Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc - Al Sadd SC 2:1 (1:1)

Branky: 29. Baráth, 47. (pen.) Janošek – 44. Mujica. Rozhodčí: Skalic – Muratovič, Strauss. SK Sigma: Koutný – Sylla, Král (46. Noumbissie), Lurvink – Hadaš, Baráth, Beran (46. Janošek), Ghali (63. Šíp) – Krivak (46. Kliment), Soldo (46. Tkáč) – Sejk (63. Mikaelsson). Trenér Pavel Hapal.

Střelci v přípravě

2 – Mikulenka, Mikaelsson, Janošek,
1 – Krivak, Grgič, Baráth, Růsek, Ghali, Tkáč

Campanella tak mohla v pondělí 20. července večer při oznamování výsledků zažít skutečnou euforii! Získala totiž zlaté medaile v obou kategoriích, jak v kategorii A3 do 25 let, tak i v kategorii F, tedy folklór. „Skoro stočlenné sbory s výbornou technikou zpěvu, tancem, nástroji, sólisty, neuvěřitelná atmosféra, profesionalita, emoce, to vše jsme na pódiu viděli. Vyhlašování začalo a my jsme nemohli uvěřit vlastním uším; v obou kategoriích zlato! Brečíme, křičíme, skáčeme, skandujeme JANA, protože hlavně díky paní sbormistryni a celému týmu, který zájezd organizoval a je tu s námi, tady můžeme být a ukázat, co v nás je! Naše dřina se vyplatila! Ze 74 sborů tu jsou pouze dva sbory z Evropy a my jsme opravdu pyšní, že jsme Českou republiku mohli reprezentovat právě my!“ komentoval sbor Campanella nejkrásnější chvíle při vyhlášení výsledků festivalu. 

„Moc děkujeme všem doma za krásnou podporu a jo, JE TO TAM!“ dodávají šťastní olomoučtí zpěváci a zpěvačky, kteří se budou do vlasti vracet z dlouhé a velmi úspěšné cesty ve čtvrtek. Jejich poděkování se týká nejen rodin a dalších podporovatelů, ale i sponzorů, kteří pomohli zvládnout finančně náročný projekt, včetně statutárního města Olomouc, jemuž sbor Campanella udělal na světové scéně opět velmi dobré jméno.

K neštěstí došlo v pondělí 29. června v areálu bývalého pivovaru v Holici, kde probíhalo vyklízení a bourací práce. Sedm mužů při nich v jedné z místností používalo proudové čerpadlo. Podle dřívějšího vyjádření policie se uvnitř objektu postupně nahromadil oxid uhelnatý, kterého se pracovníci nadýchali.

Dva dělníky našli jejich kolegové v bezvědomí. Když se jim snažili pomoci, začali podle záchranářů kolabovat také další lidé. Na místo vyrazily posádky zdravotnické záchranné služby, hasiči i policisté. Přítomnost nebezpečného plynu následně zaznamenaly také detektory zasahujících složek.

Záchranáři ošetřili celkem sedm osob a všechny převezli do nemocnic. Dva muži byli v kritickém stavu, přičemž jednoho z nich museli zdravotníci přímo na místě resuscitovat. Nejvážněji zasažení pacienti potřebovali umělou plicní ventilaci a péči na jednotkách intenzivní či resuscitační péče.

Přesnou odpovědnost za událost i další okolnosti vzniku nebezpečné koncentrace oxidu uhelnatého má určit pokračující policejní šetření.

„Prožil jsem se Sigmou dobré i horší chvíle, třeba během dlouhého zranění. Vzpomínat na celý klub i fanoušky ale budu jen v tom nejlepším. Chtěl bych poděkovat všem za podporu a za celých těch pět let, co jsem v Olomouci strávil. To, co jsme zažili po vítězství v poháru, nebo potom letos na jaře v Evropě, jsou zážitky na celý život,“ řekl Antonín Růsek.

„Jablonec projevil o Tondu Růska seriózní zájem. Sám Tonda o přestup hodně stál. Vzhledem k tomu, že by u nás asi neměl takové vytížení, jak by si sám představoval, jsme si vyhodnotili, že nejlepším řešením pro všechny strany bude jej uvolnit. Tondovi děkujeme za všechny služby, které pro Sigmu odvedl a přejeme mu hodně štěstí,“ uvedl generální sportovní manažer Pavel Hapal.

Růsek je druhým hráčem, který v tomto přestupním termínu odešel ze Sigmy do Jablonce. Již před začátkem příprav podepsal na severu Čech obránce Jiří Sláma.

Do nového soutěžního ročníku vstoupí olomoučtí fotbalisté poslední červencovou neděli, to budou hrát v Jablonci (17.30).

SK Sigma Olomouc - Al Sadd SC 2:1 (1:1)

Branky: 29. Baráth, 47. (pen.) Janošek – 44. Mujica. Rozhodčí: Skalic – Muratovič, Strauss.

SK Sigma: Koutný – Sylla, Král (46. Noumbissie), Lurvink – Hadaš, Baráth, Beran (46. Janošek), Ghali (63. Šíp) – Krivak (46. Kliment), Soldo (46. Tkáč) – Sejk (63. Mikaelsson). Trenér Pavel Hapal.

Elektrobusy budou vybaveny moderním antikolizním systémem, celovozovou klimatizací, informačním systémem pro cestující a USB zásuvkami pro nabíjení mobilních zařízení. Samozřejmostí bude nízkopodlažní provedení a bezbariérový přístup.

Na pořízení nových elektrobusů bude DPMO čerpat dotaci z evropských fondů v rámci výzvy TRANSGov. „Jsem rád, že se nám podařilo tuto dotaci získat, protože bez ní bychom vozy těžko pořizovali. Podpora činí 50 procent způsobilých výdajů projektu, což je opravdu významná částka,“ uvedl investiční náměstek primátorky Miloslav Tichý.

Cena jednoho dvanáctimetrového vozu činí 12,5 milionu korun bez DPH, cena jednoho kloubového elektrobusu je 16,6 milionu korun bez DPH. Celková kupní cena dvaceti vozidel tak činí 291 milionů korun bez DPH.

Cena čtyřletého záručního servisu činí přibližně 448 tisíc korun bez DPH na jeden sólo vůz a 616 tisíc korun bez DPH na jeden kloubový elektrobus.

První vozy mají do Olomouce dorazit v polovině roku 2028. Ve stejném období má být dokončena také nová nabíjecí infrastruktura. Provoz elektrobusů bude založen na kombinaci nočního a průběžného nabíjení. Přes noc budou vozidla plně dobíjena v areálu DPMO v ulici Dolní Hejčínská, během dne se pak budou rychle dobíjet na vybraných konečných zastávkách.

„Počítáme s vybudováním nabíjecích stanic systému OppCharge na konečných Farmak, Tabulový vrch a Fibichova. Při průběžném nabíjení se vozidlo dobíjí vysokým výkonem. Během přibližně deseti minut tak získá energii potřebnou k ujetí dalších zhruba třiceti kilometrů v závislosti na typu vozidla a provozních podmínkách,“ doplnil místopředseda představenstva DPMO, a. s., Pavel Zatloukal.

Projekt nákupu elektrobusů je úzce propojen s výstavbou nové nabíjecí infrastruktury. „Příprava a realizace nabíjecí infrastruktury představuje technicky i organizačně nejsložitější a současně klíčovou část celého projektu zavedení elektrobusů do olomoucké MHD. Infrastruktura zahrnuje nejen rychlonabíjecí stanice na konečných zastávkách, ale také nabíjecí místa v areálu DPMO, nové trafostanice, energetický řídicí systém a související stavební a technologické úpravy,“ vysvětlil člen představenstva DPMO, a. s., Petr Kocourek.

DPMO v nejbližších týdnech předpokládá také podpis smlouvy na nákup deseti nových dieselových autobusů. Pět vozů má být dodáno v roce 2027 a zbývajících pět nejpozději do června 2028.

Přestože mají elektrobusy v následujících letech tvořit významnou část olomouckého autobusového vozového parku, DPMO plánuje část dieselových autobusů zachovat i do budoucna. Dieselové autobusy budou i nadále důležitou provozní zálohou při delších výpadcích elektrické energie, rozsáhlejších mimořádných událostech nebo při zajišťování náhradní autobusové dopravy.

Nákup nových vozidel a vybudování nabíjecí infrastruktury představují jeden z nejvýznamnějších modernizačních projektů DPMO v oblasti autobusové dopravy za poslední desetiletí.

„Hrabáčí matka má o mateřské laskavosti trochu jiné představy než většina z nás. Navíc je občas dosti nepozorná, neopatrná a s kojením mláděte si nedělá příliš velké starosti. Pokud se chtějí chovatelé vyhnout zbytečným ztrátám, musí mláděti věnovat velkou péči,“ vysvětlila zooložka olomoucké zoo Eliška Veselá.

Přes noc spí ve vyhřívané bedně

Hrabáči jsou aktivní především v noci. Ve volné přírodě proto matka tráví den s mládětem v noře, zatímco po setmění vyráží do stepi za potravou. Mládě během její nepřítomnosti zůstává samo a spí.

Tomuto přirozenému režimu se snaží přizpůsobit také péče v olomoucké zoo. V prvním období života mládě v noci odpočívá v bedně vyhřáté přibližně na 33 stupňů Celsia. Během dne jej chovatelé pravidelně přikládají k matce, aby se nakojilo. Péče probíhá od pěti hodin ráno až do jedenácti večer.

Samice tentokrát rodila za přítomnosti samce. Ten však podle zooložky významnou událost příliš neprožíval.

„Naše hrabáčí samice tentokrát jako moderní matka rodila za přítomnosti otce, který ale porod prospal,“ dodala s úsměvem Veselá.

V Olomouci se podařilo odchovat tři mláďata

Olomoucká zoo chová hrabáče kapské od roku 2017. První mládě se zde narodilo 26. března 2020 a dosud se zahradě podařilo úspěšně odchovat tři mláďata.

Hrabáč patří v zoologických zahradách mezi vzácné druhy. V Evropě jej chová přibližně 25 institucí. Od začátku roku 2026 se na kontinentu narodila pouze čtyři mláďata.

V České republice mohou návštěvníci hrabáče vidět kromě Olomouce také v zoologických zahradách v Praze, Plzni a Dvoře Králové. Právě ve Dvoře Králové nyní rovněž pečují o mládě.

Prasečí rypáček, zaječí uši a klokaní ocas

Hrabáč kapský žije v Africe jižně od Sahary. Jeho vzhled připomíná hříčku přírody – má prasečí rypáček, dlouhé zaječí uši a mohutný ocas připomínající klokana. Zavalité tělo pokrývají řídké štětiny a končetiny jsou zakončeny dlouhými a silnými drápy.

Dospělý jedinec může vážit kolem 60 kilogramů a dožít se přibližně dvaceti let. Přes den většinou spí a aktivní začíná být až za soumraku. Pomocí drápů rozhrabává termitiště a kořisti se zmocňuje lepkavým jazykem, který může být dlouhý až 30 centimetrů.

Určit pohlaví hrabáče není na první pohled jednoduché. Samci mají varlata uložena v dutině břišní, a proto je často nutné provést analýzu DNA.

V zoologických zahradách není snadné nahradit přirozenou potravu tvořenou především termity. Olomoučtí chovatelé proto připravují hrabáčům jemně rozmixovanou kaši z vařeného masa, psích granulí, žloutků, banánů, rýže, ovesných vloček, mrkve a jablek. Mezi nejoblíbenější pochoutky patří mouční červi.

„Rozhodli jsme se jít cestou jednoduchosti a čistoty, což následuje aktuální trendy. Zároveň však pro nás bylo důležité také respektovat více než staletou klubovou historii a připomenout pevné ukotvení Sigmy ve městě Olomouc, které také hrdě reprezentujeme. Věříme, že si fanoušci dres oblíbí a především, že hráčům přinese štěstí a úspěchy na hřišti,“ uvedla ředitelka marketingu a PR Michaela Mitáčková.

Na hrudi ponesou hráči logo skupiny CREDITAS, která se stává novým generálním partnerem klubu. „Sigma Olomouc je klub s mimořádnou tradicí a jasnou ambicí posouvat se dál. Právě spojení respektu k historii a odhodlání uspět v budoucnosti je nám ve skupině CREDITAS velmi blízké. Jsme hrdí, že se stáváme generálním partnerem Sigmy a můžeme být součástí její další kapitoly. Věříme, že společně navážeme na úspěchy klubu a pomůžeme vytvářet podmínky pro jeho další rozvoj,“ podotkla ředitelka marketingu a komunikace skupiny CREDITAS Lucie Brunclíková.

Práce jsou rozděleny do dvou etap. Nejprve přišla na řadu křižovatka na náměstí Národních hrdinů, kde od 1. července probíhají přípravné práce při částečné uzavírce. Od 7. července pak následovalo uzavření křižovatky pro individuální automobilovou dopravu. Světelná signalizace bude zhruba měsíc mimo provoz. MHD, regionální autobusy, složky IZS a vozidla stavby mohou místem projíždět. Objízdná trasa pro auta vede přes Havlíčkovu, Krapkovu, Palackého a Hynaisovu ulici, v opačném směru také přes Wellnerovu.

Ve druhé etapě se práce přesunou na křižovatku třídy Svobody a Havlíčkovy ulice. Také tam bude semafor po dobu přibližně jednoho měsíce mimo provoz, rekonstrukce ale proběhne při zachování provozu, pouze s lokálními omezeními ve vozovce. Od 1. července je zároveň uzavřen chodník na třídě Svobody, omezení má trvat do 8. října. Pohyb pěších se bude měnit podle postupu stavby, město ale slibuje zajištění bezpečné obchozí trasy.

Už od 22. června platí uzavírky v oblasti Pražské a Erenburgovy ulice, kde se buduje nový přechod. Na Pražské je provoz omezen částečně, Erenburgova je uzavřena úplně. Práce potrvají do 10. září. Objížďka vede po trase Pražská – třída Míru – Na Šibeníku – Erenburgova.

Modernizace semaforů zahrnuje výměnu stožárů, položení koordinačních a optických kabelů, instalaci kamerového systému i úpravy chodníků včetně bezbariérových prvků. Podle města má projekt přispět k bezpečnějšímu, plynulejšímu a efektivnějšímu řízení dopravy v centru Olomouce.

Poprvé v olomouckém dresu se mezi střelce zapsal islandský útočník Hilmir Mikaelsson. "Bylo to podle mě jiné než proti evropským týmům. Byli silní fyzicky i technicky, ale přišlo mi, že se jim moc nechtělo běhat. Myslím, že právě v tom jsme byli lepší – přeběhali jsme je. Z výkonu týmu mám opravdu radost. Ukázali jsme skvělý charakter, hlavně co se týče práce bez míče a nasazení v běžecké stránce hry," řekla jedna z letních olomouckých posil.

SK Sigma Olomouc – Šabab Al Ahli Club 2:0 (0:0)

Branky: 69. a 90. Mikaelsson. Rozhodčí: Ustaoglu – Stadler, Kay. Diváci: 200.

SK Sigma: Koutný (46. Hruška) – Sylla (46. Noumbissie), Král, Lurvink (60. Spáčil) – Hadaš (60. Mikulenka), Baráth (60. Grgič), Janošek (46. Soldo), Ghali (60. Šíp) – Krivak (60. Růsek), Tkáč (60. Kliment) – Sejk (60. Mikaelsson). Trenér Pavel Hapal.

Policisté s ním okamžitě navázali komunikaci. Zatímco jeden z nich přes otevřené okno hasil požár přenosným hasicím přístrojem a snažil se zabránit jeho dalšímu šíření, druhý policista muže vytáhl z domu do bezpečí.

„Zachráněného muže policisté následně předali do péče zdravotnické záchranné služby,“ uvedl policejní mluvčí Jaroslav Herzán.

Podle dosavadních zjištění nebylo prokázáno cizí zavinění. Okolnostmi a příčinou požáru se nadále zabývá Hasičský záchranný sbor Olomouckého kraje.

Studii pro město zajistila Kancelář architekta města, zhotovitelem je společnost Alfaprojekt Olomouc.

„Nová hala bude mít hrací plochu o rozměrech 20x40 metrů a tribunu pro 300 návštěvníků,“ upřesnil náměstek. Součástí záměru je také úprava navazujícího veřejného prostranství, venkovní sportoviště a skate prvky. Objekt má zahrnovat několik šaten, klubovnu, nářaďovny, sociální zařízení, recepci a menší restauraci.

Projekt počítá také s dopravním řešením v lokalitě. Studie zahrnuje autobusovou točnu a městská hromadná doprava má být prodloužena až na konec Nemilan. V areálu má vzniknout 37 parkovacích míst pro osobní automobily a dvě stání pro autobusy.

Odhadované investiční náklady činí přibližně 236 milionů korun. S financováním by podle radnice mohla pomoci dotace z Národní sportovní agentury. Program ale zatím není vypsaný.

„Moje první pocity ze Sigmy jsou moc hezké. Jsem opravdu nadšený a těším se, že brzy začnu hrát. Klub je skvělý, stadion je pěkný. Už se nemůžu dočkat, až tady nastoupím,“ řekl Marko Soldo, který je zvyklý operovat ve středu zálohy. „Pokud jde o týmové ambice, chtěl bych pomoct Sigmě vyhrát nějakou trofej, alespoň jednu. A mé osobní cíle? Především budu chtít pomoct týmu. Ať už to bude vstřelenými góly, asistencemi, nebo jakkoliv jinak,“ uvedl.

„Marko je velmi kvalitní hráč, který byl v našem hledáčku delší čas. Ve středu hřiště dokáže zastat více pozic. Pevně věříme, že posune kvalitu našeho týmu zase o něco výše a pomůže nám k tomu, abychom byli úspěšní,“ řekl trenér a generální sportovní manažer Sigmy Pavel Hapal.

Další škody odhalili zaměstnanci Výstaviště Flora Olomouc při pravidelné ranní kontrole Bezručových sadů v pátek 10. července. Neznámý pachatel zde zničil několik laviček a poškodil odpadkové koše.

Předběžná škoda na zničených lavičkách činí přibližně 100 tisíc korun. Poškozený mobiliář bude podle správce parků nutné nahradit novým, aby mohl veřejný prostor nadále sloužit obyvatelům i návštěvníkům města.

„Mrzí nás, že se terčem vandalů stává veřejný prostor, který slouží tisícům obyvatel i návštěvníků Olomouce,“ uvedlo Výstaviště Flora Olomouc na sociálních sítích.

Další okolnosti pro vás zjišťujeme.

Ve své kariéře nastupoval za Sydney United, Western Sydney Wanderers a Central Coast Mariners. Od roku 2023 pak působil v Bayernu Mnichov, nejprve v týmu do 19 let a poté v rezervním mužstvu. Před minulou sezonou vyrazil do chorvatského NK Rudeš za pravidelným herním vytížením. V uplynulém ročníku odchytal 19 utkání a se svým týmem postoupil do nejvyšší chorvatské soutěže.

„Anthony je pro nás především investicí do budoucnosti. Je to brankář, který prošel jednou z nejlepších akademií v Evropě. Velmi si vážíme, že si vybral právě Sigmu Olomouc jako klub, který jej dokáže dále rozvíjet,“ řekl předseda představenstva Ondřej Navrátil.

Tadeáš Stoppen dostal povolení, aby se zapojil do přípravy s Artisem Brno. Forma jeho případného působení v týmu prvoligového nováčka je aktuálně v řešení. Dvaadvacetiletý Stoppen prošel v Sigmě dorosteneckými kategoriemi a v květnu roku 2022 si už jako osmnáctiletý odbyl svůj prvoligový debut v zápase s Mladou Boleslaví. V nejvyšší soutěži má na kontě 28 utkání a vychytal pětkrát čisté konto.

Malá šance na oplodnění

V mláďata sice chovatelé celou dobu doufali, ale moc velkou šanci na úspěch olomouckému páru nedávali, a to hned z několika důvodů.

Při říji tento příliš náruživý samec kousal samici do ocasu, což je ostatně i důvodem, proč má samice nyní kratší ocas. Po nepříjemné zkušenosti tedy nemusela být samička znovu ochotná se pářit. Olomoucká panda je navíc drobná, její hmotnost je 3,5 až 4 kilogramy, což je při spodní hranici normy pro tento druh. Posledním faktorem je umístění výběhu v návštěvnicky nejfrekventovanější části zoo. Z těchto důvodů byli olomoučtí chovatelé při nálezu mláďat opravdu velmi překvapení. 

Pandy červené rodí obvykle počátkem června. Říje probíhá během zimy, při níž pandy pískají velmi vysokým hlasem.

Panda je ohrožený druh

Panda červená je vedena v Červené knize jako ohrožený druh. Počet zvířat ve volné přírodě se odhaduje na 10 tisíc jedinců a stavy stále klesají. Ohrožena je ztrátou přirozeného prostředí – odlesňováním a nelegálním lovem (pytláctvím). Pandy velmi obratně šplhají. Odpočinek tráví v korunách stromů, kde hledají bezpečí před predátory. V ohrožení strnou a předstírají smrt. Pandy jsou schopny stát na zadních nohách jako člověk po dobu až 30 sekund, některé takto urazí i několik metrů. Své teritorium si značí trusem, močí a výměšky z análních žláz. Vyvinul se u nich „šestý prst“, palec navíc, který je tvořen výrůstkem zápěstní kosti a umožňuje lepší uchopování větví a větší stisk.

Kapacita dětských prohlídek je omezena na maximálně 15 dětí v doprovodu rodičů, proto hrad doporučuje rezervaci. Vstupné činí 100 korun za osobu. Místo je možné rezervovat telefonicky na čísle 725 718 059 nebo e-mailem na adrese plhakova.jana@npu.cz.

O několik dní později, ve středu 15. července 2026, zavítá na hrad Šternberk Letní kino na kolečkách. Na dolní louce v hradním parku, v prostoru bývalého letního kina, promítne novou českou komedii Po večerce. Projekce začne po setmění, přibližně ve 21.30, areál kina bude otevřený už hodinu před promítáním.

Vstupenky budou v prodeji na místě za 150 korun. Pro diváky budou připravené lavice, pořadatelé ale doporučují vzít si s sebou také piknikovou deku k sezení na trávě. Na místě bude k dispozici občerstvení včetně popcornu, piva, limonády a vína.

Komedie Po večerce vypráví příběh Kráti, manažera na pokraji vyhoření, který se na prosbu nemocného otce ujme vedení zchátralého letního dětského tábora, kam kdysi jezdil jako dítě. Návrat na známé místo mu přinese nejen řadu konfliktů, ale i setkání s dávnou láskou a šanci na nový začátek.

Soutěž probíhala ve Zlatém sále Muzikvereinu, na doposud nejkrásnějším místě, kde měla Andromeda možnost vystupovat. Před porotu, ve které zasedly uznávané špičky sborového světa, předstoupila se skladbami Alleluia, Petites Voix No. 1 & 2 (povinné skladby pro kategorii „treble choir“), Hoj hura hoj, Vynášení smrti, Ten minutes of quiet a Chilli con carne. Olomoucký sbor zaujal porotu nejen technickou připraveností, ale především výrazem a srdečným prožitkem. A v neposlední řadě také provedením skladby Ten minutes of quiet, kterou děti zpívají zcela samy, bez sbormistryně. Po soutěžním vystoupení jeden z porotců jen těžko hledal slova. Dětí se nakonec zeptal: „Vy zpíváte rádi, že?“ Když odpověděly, že ano, dodal už jen prosté: „Je to vidět. Děkujeme.“ Právě tato bezprostřední reakce podle sbormistryně Hany Vyroubalové nejlépe vystihla atmosféru celého vystoupení a dala dětem nenahraditelnou zpětnou vazbu, jak dokáží oslovit publikum.

Velkým oceněním bylo také zařazení Andromedy na závěrečný Gala Winners’ Concert, kam porota vybírá jen nejvýraznější účastníky festivalu. Mezi sbory zde Andromeda vystoupila po boku souborů z Kanady, Nového Zélandu a Belgie. Pro děti to znamenalo další silný okamžik – zazpívat si tentokrát ve Velkém sále vídeňského Konzerthausu, tedy na pódiu, které je pro většinu mladých zpěváků téměř nepředstavitelným snem. Následné slavnostní zakončení festivalu v atriu vídeňské radnice už pak bylo skutečnou třešničkou na festivalovém dortu.

Kromě soutěžního vystoupení a účasti na závěrečném koncertu festivalu měla Andromeda na programu také dva hodinové koncerty – v ORF RadioKulturhaus a v Michaelerkirche. Velmi obohacující zkušeností byly také dva hlasové workshopy, které děti absolvovaly pod vedením dvou členů odborné poroty – Jimmyho Chianga a Mariany Rosas.

„Byla to obrovská zkušenost nejen umělecká, ale i lidská. Vídeň s námi tentokrát zažily i nové děti, pro které to byl první takto velký zahraniční festival, a zase se tak rozšířil okruh společných zážitků, na kterých může sbor dál růst. Obrovskou zodpovědnost jsme cítili také k porotě, ve které zasedly skutečné světové kapacity. Děti si navíc rozšířily obzor i směrem k orchestrům, slyšely špičkové soubory z různých zemí, navazovaly nová přátelství a přirozeně si procvičily i cizí jazyky. A když jsme si vyzkoušeli zpívat v dosud největším i nejkrásnějším sále, v jakých jsme kdy stáli, byl to pro všechny opravdu velký zážitek,“ říká sbormistryně Hana Vyroubalová.

A stejné pocity festival zanechal i v dětech. „Byl to moc povedený zájezd. Z pohledu pěveckého i z pohledu kolektivu. Program byl perfektní, pořád jsme se bavili,“ shodují se Matěj Šíma, Anna Zavadilová a Lucie Šnévajsová. „Nejvíc jsem si užila samotnou soutěž a možnost zpívat ve Zlatém sále. Workshopy byly fajn ozvláštnění a mohli jsme se zase naučit něco nového. Celý festival měl moc přátelskou atmosféru. Moc jsem si ho užila,“ dodává Eliška Poděbradová.

Úspěch ve Vídni potvrzuje, že Andromeda dlouhodobě roste a dokáže obstát i v silné mezinárodní konkurenci. Pro děti znamená podobná zkušenost mnohem víc než jen diplom a umístění – odvážejí si inspiraci, motivaci i nezapomenutelné okamžiky. A pro Olomouc je to další krásný důkaz, že zde mohou vyrůstat mladí lidé, kteří se s radostí a kvalitou dokáží prosadit na prestižních evropských pódiích.

Účast na Summa Cum Laude Andromedě umožnili nejen obětaví rodiče mladých zpěváků, ale také dotace a sponzorské dary, které poskytli Olomoucký kraj, statutární město Olomouc, Galerie Šantovka, Česká podnikatelská pojišťovna, DS+GEO projekt, Benefit Investment – Jiří Lux.

Nikam necestovali obránce Jakub Elbel, který je stále šetřen etickou komisí, zraněný útočník Jásir Nour a také útočník Dembe, který si nestačil vyřídit formality nutné k pobytu v České republice tak, aby stihl začátek přípravy. Doma zůstal také brankář Tadeáš Stoppen. „Hráčů jsme chtěli vzít více, ale někteří jsou zranění. Protože nebudou moct absolvovat žádný tréninkový proces, přistoupili jsme k tomu, že jsme je nechali v Olomouci, kde budou mít odpovídající režim. Budou v péči fyzioterapeutů a kondičních trenérů, kteří s nimi budou pracovat. V případě Tadeáše Stoppena řešíme jeho působení v jiném klubu pro větší herní vytížení,“ uvedl Hapal.

„Máme necelé tři týdny do prvního mistrovského utkání. Pokud jde o tréninky, na soustředění půjdeme s intenzitou trochu dolů a více se zaměříme na herní složku. Oba zápasy v Rakousku budeme chtít odehrát co nejlépe a dobře se připravit na ligu,“ uvedl Hapal.

Aktuální kádr SK Sigma:

Brankáři: Patrik Berka, Matúš Hruška, Jan Koutný.

Obránci: Matěj Hadaš, Jan Král, Louis Lurvink, Matúš Malý, Stephane Noumbissie, Filip Slavíček, Abdoulaye Sylla.

Záložníci: Péter Baráth, Michal Beran, Ahmad Ghali, Dario Grgić, Dominik Janošek, Jakub Jezierski, Fabijan Krivak, Jiří Spáčil, Jáchym Šíp, David Tkáč.

Útočníci: Jan Kliment, Jan Fiala, Hilmir Mikaelsson, Matěj Mikulenka, Antonín Růsek, Václav Sejk.

Program zápasů:
13. července (18.00): SK Sigma Olomouc - Shabab Al Ahli Club (hřiště Mitersill)
17. července (15.00): SK Sigma Olomouc - Al Sadd SC (hřiště Bad Kleinkirchheim)

Kniha navazuje na starší katalog. Co tě vedlo k tomu pustit se do nového zpracování tématu?  

Od vydání zmiňovaného katalogu uplynulo téměř třicet let. Publikace je pro novou generaci sběratelů obtížně dostupná a v uplynulé době se objevilo množství dříve neznámých ražeb i poznatků. Už od počátku jsme věděli, že nechceme pouze doplnit starší katalog, nýbrž téma nově a komplexně zpracovat. Na rozdíl od původního katalogu jsme se tedy rozhodli rozšířit základní typologii biskupských mincí také o medaile a numismatický materiál představit v podobě variant jednotlivých razidel. K tomu se přidala práce na doprovodných textech, takže celkově se příprava knihy protáhla na necelé tři roky. Hovoříme však pouze o prvním dílu, který zahrnuje léta 1585–1664. V plánu máme ještě další dva.  

Když dnes mluvíme o historických mincích, většina lidí si představí především kovové platidlo. Vy ale ukazujete, že mince dokáží vypovídat také o politice, hospodářství nebo ambicích svých vydavatelů. Co tě při práci překvapilo nejvíce?  

Na numismatice je krásné, jak úzce propojuje malé předměty s velkými dějinami. Například František kardinál z Dietrichsteina začal po roce 1608 razit mince v krejcarové měně, ovšem na Moravě platila tehdy měna grošová. Biskup tím reagoval na záměry, které prosazoval habsburský dvůr, a ve své podstatě předběhl vývoj, neboť krejcarová měna se v Čechách a na Moravě prosadila až o deset let později. Biskup a rakouský arcivévoda Leopold Vilém zase nechal razit na přelomu 50. a 60. let 17. století značné množství patnáctikrejcarů, jejichž nominální hodnota byla vyšší než skutečná hodnota stříbra, z něhož byly raženy. Výroba takových mincí přinášela vydavateli zisk, který při velkých objemech ražby nemusel být zanedbatelný. Přestože vládní patnáctikrejcary císaře Leopolda I. měly stejnou kvalitu, dvorská komora vybíjení biskupských patnáctníků kritizovala a zakazovala. Leopold Vilém si ovšem, coby strýc císaře, z uvedených zákazů těžkou hlavu nedělal.  

Během práce jsi studoval stovky mincí a medailí. Existuje mezi nimi exemplář, který tě zaujal nejen svou vzácností, ale také příběhem, který se za ním skrývá?  

Zajímavá je medaile Františka kardinála z Dietrichsteina z roku 1605. Na první pohled upoutá motivem jabloně obtížené plody, jejíž větve se pod jejich tíhou lámou. Doprovází ji citát z Ovidiových Metamorfóz, který lze volně přeložit jako „Bohatství mě učinilo chudým“. Zdá se, že tato medaile souvisí s kardinálovou životní situací po úmrtí starších bratrů, kdy přešel rozsáhlý rodový majetek do jeho správy a on se stal na nějaký čas hlavou rodu. Získal bohatství, ale zároveň přišel o své nejbližší. Ražba zpracovaná dle rytecké předlohy Aegidia Sadelera patří zároveň k nejvzácnějším Dietrichsteinovým medailím. Známé jsou dnes jen dva exempláře uložené v muzeích ve Vídni a v Berlíně. 

Když se na mince a medaile podíváme jako na obrazový pramen, co na nich nejčastěji nacházíme? Jaké symboly, motivy nebo poselství jejich vydavatelé využívali?  

Na mincích se nejčastěji setkáváme s portrétem vydavatele a jeho erbem. Byla to vlastně forma propagace a prezentace moci. Mince obíhaly mezi lidmi a nesly informaci o tom, kdo je vydal a jaké postavení zastává. Takové novodobé PR. Zajímavější jsou medaile, které dávaly větší prostor symbolice. Příkladem mohou posloužit medaile Leopolda Viléma, na nichž se objevuje motiv beránka a lva společně se procházejících u paty kříže. Na břevnu kříže jsou pak umístěny vedle sebe uzda, vavřínová ratolest a oko. Už v 17. století existovalo několik výkladů těchto motivů. Vavřínový věnec může symbolizovat prozíravou opatrnost, uzda zase přísnost ducha a oko Boží vševědoucnost, což souvisí i s biskupovým heslem umístěným nad výjevem ve znění Timore Domini (v bázni Pána). Lev s pasoucí se ovcí nejspíš odkazují ke smíření protikladů, k němuž u Kristova kříže dochází. Promyšlená symbolika v tomto případě ukazuje, že tyto medaile nebyly jen prvoplánovým reprezentativním předmětem, který byl určený k poctění významných návštěv nebo k odměnění věrných služebníků.  

Bez rozsáhlých muzejních sbírek by publikace vůbec nemohla vzniknout. Jak důležitou roli při její přípravě sehrála numismatická sbírka Vlastivědného muzea v Olomouci?  

Pro vytvoření podobného katalogu potřebujete především dostatek materiálu. Nejde totiž o katalog jedné sbírky, ale o systematické zpracování ideálně všech dnes známých mincí té doby. Aby bylo možné jednotlivé typy a varianty porovnávat, je nutné vycházet z reprezentativních souborů. Sbírka Vlastivědného muzea v Olomouci sehrála při vzniku publikace klíčovou roli, neboť obsahuje skvělou kolekci olomouckých biskupských mincí. Vedle ní jsme pracovali také se sbírkou olomouckého arcibiskupství v Kroměříži, kde se nachází podobně velký a velmi kvalitní soubor biskupských ražeb. Využili jsme ale materiál i z mnoha dalších paměťových institucí, například z Moravského zemského muzea v Brně, Národního muzea v Praze nebo z muzeí ve Vídni, Budapešti, Drážďanech či Berlíně. Velkou výhodou bylo to, že olomoucká i kroměřížská sbírka prošly digitalizací. Jen z těchto dvou souborů jsme měli k dispozici přibližně 2 200 mincí a medailí. Neméně důležitým zdrojem se navíc stal i aukční trh, který dnes díky internetu umožňuje studovat exempláře ze soukromých sbírek po celém světě.   

Proč jsou vlastně mince olomouckých biskupů mezi sběrateli tak ceněné? Čím se liší od jiných historických mincí?  

Olomoučtí biskupové a arcibiskupové patřili mezi poměrně malou skupinu církevních hodnostářů, kteří měli právo razit vlastní mince. Ve středoevropském prostoru nebylo takových vydavatelů mnoho. Vedle salcburských arcibiskupů nebo vratislavských biskupů patřili právě olomoučtí biskupové mezi nejvýznamnější církevní emitenty mincí. Zároveň se těchto mincí nedochovalo příliš mnoho, respektive jejich emise nebývaly příliš početné. A právě to z nich dělá atraktivní sběratelské či investiční předměty. V předkládaném prvním dílu jsme identifikovali na dvě stě základních typů mincí a medailí, přičemž řada z nich je známá jen z jednoho exempláře.  

V knize se objevují také mincmistři a jejich značky. Kdo vlastně byli lidé, kteří stáli za výrobou mincí?  

Mincmistři nebyli většinou ti, kdo mince fyzicky razili. Spíše šlo o správce či nájemce mincovny. Zajišťovali nákup kovu, odpovídali za provoz mincovny, kvalitu výroby, ručili za to, že mince budou mít předepsanou hmotnost a obsah drahého kovu. Na výrobním procesu se podílela i řada dalších profesí, například rytci, pregéři, kovolitci. Mincmistr ale nesl za celý proces výroby odpovědnost a jeho značka na minci byla vlastně určitou garancí kvality.  

Docházelo při mincovní výrobě také k podvodům?  

Samozřejmě. I když je třeba říci, že v případě olomouckých biskupů tomu tak v pravém smyslu slova nebylo. Nejčastěji šlo o snahy mírně snižovat obsah drahého kovu v minci nebo její hmotnost, z důvodu rentability výroby běžných mincí. Hranice mezi falzátorstvím a hospodářskou strategií tak nemusí být na první pohled jasně rozlišitelná. Máme například zprávy o mincmistru Albrechtovi, který byl počátkem roku 1614 propuštěn ze služeb olomouckého biskupa právě kvůli podezření, že razil mince s nižším obsahem stříbra. Zajímavé ale je, že se k němu biskup zachoval poměrně vstřícně, a dokonce mu poté uhradil dlužnou částku za výrobu razidel.    

Padělání mincí ale bývalo považováno za velmi závažný zločin. Jaké tresty tehdy hrozily?  

Penězokazi, kteří většinou pokoutně vybíjeli mince z mědi a jejich povrch postříbřili nebo pocínovali, museli počítat s těmi nejtvrdšími tresty, jako bylo například vaření v oleji. Důvod byl jednoduchý, falšování mincí poškozovalo důvěryhodnost příslušného mincovního pána, okrádalo lidi, kteří falešné mince obdrželi, a ve výsledku podkopávalo hospodářství celé země.

Do jaké míry byla výroba mincí otázkou byznysu? Jak důležitou roli hrály v celém procesu peníze? 

Dalo by se říci, že peníze byly až na prvním místě. Právo razit mince nebylo jen otázkou prestiže, nýbrž pohlíželo se na něj jako na každé jiné podnikání. Muselo přinášet zisk. Ten byl vždy závislý na výkupních cenách stříbra a výrobních nákladech. Pokud tyto byly nižší než nominální či kurzovní hodnota ražené mince, pak bylo vše správně a mincovní pán se mohl těšit z většího či menšího zisku.  

Narazili jste během výzkumu také na mince, které jsou dnes známé jen v jediném exempláři?  

Ano, takových případů je několik. Například jeden ze dvou typů desetidukátu biskupa Leopolda Viléma je znám pouze v jediném exempláři uloženém ve sbírkách Vlastivědného muzea v Olomouci. Podobně existují i další typy převážně zlatých mincí, které známe pouze z jednoho dochovaného kusu. V případě zlatých mincí se většinou nejednalo o mince určené pro běžný oběh. Pohybovaly se někde na pomezí mince a medaile. Často sloužily jako reprezentativní dary nebo odměna za služby. Byly vyráběny v malém množství a dnes jsou mimořádně vzácné.  

Dá se u takových unikátů vůbec odhadnout jejich hodnota?  

To je vždy velmi složité. Skutečnou hodnotu ukáže vždy až aukce. 

Kniha je beznadějně vyprodaná krátce po vydání. Překvapil tě takový zájem?  

Ano i ne. Čekali jsme, že o ni asi zájem bude, protože trh s numismatickým materiálem je dlouhodobě velmi aktivní, ale nikdo z nás si nepředstavoval, že bude náklad ihned rozebrán. 

 Je publikace určena především sběratelům, nebo si v ní najdou něco zajímavého i lidé, kteří se numismatikou běžně nezabývají? 

 Samozřejmě jde především o odborný katalog, takže nejvíce informací v něm najdou sběratelé, numismatici nebo historici. Snažili jsme se ale, aby kniha nebyla jen soupisem mincí. Proto jsme ke každému biskupovi zařadili také texty, které přibližují dobu, ve které žil, a okolnosti vzniku jednotlivých ražeb. Čtenář tak může lépe pochopit, proč mince vznikaly, k čemu sloužily a jak souvisely s politickým nebo hospodářským vývojem své doby.  

Zajímají se podle vás o numismatiku i mladší generace, nebo jde spíše o zálibu starších sběratelů?  

Myslím si, že zájem mezi mladšími lidmi stále existuje. Numismatika se dotýká sběratelské vášně a investiční racionality, které propojuje s láskou k historii. Oslovuje tedy různé skupiny lidí. Když se podívám na setkání České numismatické společnosti, stále mezi účastníky vidím i mladší ročníky.  

První díl mapuje období od konce 16. století do roku 1664. Znamená to, že už nyní pracujete na pokračování?  

Ano. Od začátku bylo zřejmé, že se veškerý materiál do jednoho svazku nevejde. Výsledná publikace by byla příliš rozsáhlá, takže by se dala jen těžko uzvednout. Druhý díl by měl navázat obdobím Karla II. z Lichtensteinu-Castelcorna, za jehož působení vzniklo velké množství ražeb, a skončit zrušením biskupské mincovny v Kroměříži v roce 1759. Třetí plánovaný svazek pak představí moderní numismatický materiál spojený s olomouckými biskupy, a to až do roku 2027. Je toho opravdu hodně, na co se těšit!  

Dvě zlaté medaile přidala také Amálie Drahotuská, která ovládla závody dvojskifů lehkých vah v obou kategoriích. Pátý ženský titul vybojovala osma žen, v níž Olomouc reprezentovaly Amálie Drahotuská, Barbara Půrová, Michaela Uličná a Tereza Grossertová společně se závodnicemi společenství. Michaela Uličná navíc završila svůj mimořádně úspěšný šampionát stříbrnou medailí ze čtyřky bez kormidelnice.

Skvělé výkony předvedly i dorostenky. Veronika Snášelová a Valerie Lucová společně se závodnicemi z Uherského Hradiště zvítězily ve čtyřce párové. Druhé zlato přidaly na osmě, kde olomouckou sestavu doplnily Gabriela Pospíšilová, Anna Králová, Eliška Koriťáková a kormidelnice Ellen Grossertová. Ve čtyřce bez kormidelnice pak dorostenky vybojovaly stříbrné medaile.

Na medailové umístění dosáhly také juniorky. Posádka ve složení Vodešilová, Dostálová, Matoušková, Habáňová a kormidelnice Grossertová získala v moravském společenství bronz na závodě osem.

Také mužská část výpravy přispěla k celkovému úspěchu. Martin Daniel a Pavel Franc obsadili druhé místo na dvojce bez kormidelníka dorostenců. Stříbrné medaile vybojovala juniorská čtyřka bez kormidelníka ve složení Štěpán Kyjevský, Karel Kališ, David Wolf a Ondřej Ptáček. Wolf s Ptáčkem přidali další stříbro na dvojce bez kormidelníka a poslední stříbrnou medaili získal Antonín Přibil na dvojskifu mužů lehkých vah společně s partnerem z Brna.

Čtrnáct medailí, z toho sedm zlatých, potvrzuje, že olomoucké veslování patří mezi českou elitu. Pro celý klub je letošní mistrovství republiky odměnou za dlouhodobou práci závodníků, trenérů i všech, kteří se na jejich přípravě podílejí.

Šestadvacetiletý Artur Dolžnikov přišel do Sigmy v lednu 2025 z Žalgirisu. Na jaře 2025 pomohl týmu k triumfu v MOL Cupu. Celkem v dresu Sigmy nasbíral v české lize 21 zápasů a dvě branky. V minulé sezoně si litevský reprezentant zahrál v hanáckém dresu také 9 utkání v evropských pohárech.

Zkušený třicetiletý Tihomir Kostadinov na Hanou dorazil loni v létě po angažmá v polském Piastu Gliwice. Během podzimní části nastoupil v Chance Lize do 12 utkání, k tomu přidal šest utkání v Evropě. Na jaře hostoval právě na Slovácku, kterému pomohl k záchraně v nejvyšší soutěži.

K béčku se na soustředění v Polsku připojil dvaadvacetiletý záložník Štěpán Beran ze Slovácka, který dostal povolení k zapojení do přípravy. Detaily jeho působení v klubu se prozatím dolaďují. Už ve středu by mohl nastoupit do utkání proti týmu Rekord Bialsko-Biala. Svěřenci trenéra Tomáše Palinka vyrazili na přípravný kemp do města Goslaw v pondělí v poledne. V úterý se k nim pak připojil středopolař, kterého právě hlavní kouč olomoucké rezervy dobře zná ze společného působení ve Slovácku.

Mladší bratr záložníka Michala Berana, který působí v áčku Sigmy, kromě Slovácka oblékal také dres druholigové Vlašimi, kde hostoval loni na podzim, či pražské Slavie. Kromě toho jde o dlouholetého mládežnického reprezentanta. V kategoriích od 15 do 20 let nasbíral v národním dresu 25 startů a vstřelil dvě branky. Štěpán Beran odehrál v první lize za Slovácko 8 zápasů, dal 1 gól, ve druhé lize má za Slavii B a Vlašim 66 startů, dal 17 branek.

Na místo byla tedy v reakci na telefonát vyslána hlídka. Strážníci nejprve zkontaktovali čtyřicetiletou oznamovatelku a následně i jednašedesátiletého muže. „Ten hlídce otevřel v běžných trenýrkách a uvedl, že si sousedka dlouhodobě stěžuje na různé věci v domě a že on nehodlá kvůli vysokým teplotám nosit při věšení prádla dlouhé kalhoty,“ doplnila Tereza Greplová.

Strážníci pánovi doporučili, aby při pohybu ve společných prostorách domu raději zvážil nošení šortek nebo jiného vhodnějšího oděvu. Žádné protiprávní jednání však na místě zjištěno nebylo. S tímto závěrem byla seznámena i oznamovatelka. Celá „kauza trenýrky“ tak byla uzavřena.

Ve druhém zápase se na góly muselo čekat. V první půlce nepadl ani jeden. Do druhé přišli Fiala, Kliment a Mikaelsson a pak už to bylo jiné. Sigma účastníkovi druhé ligy nasázela pět branek. Dvě dal Matěj Mikulenka, dvě vypracoval Jan Fiala.

SK Sigma Olomouc – Dukla Banská Bystrica 2:1 (1:0)

Branky: 45.+1 Ghali, 51. Tkáč - 50. Polievka. Rozhodčí: Zaoral. Diváci: 350.

SK Sigma: Koutný (46. Hruška) - Sylla, Král, Noumbissie - Hadaš, Baráth, Beran, Ghali - Krivak, Sejk, Tkáč (57. Kostadinov). Trenér Pavel Hapal.

SK Sigma Olomouc – Kroměříž 5:1 (0:0)

Branky: 60. a 69. Mikulenka, 55. Grgič, 73. Janošek, 77. Růsek - 74. Koryčan. Rozhodčí: Machálek. Diváci: 380.

SK Sigma: Stoppen (46. Berka) - Siegl, Spáčil, Jadrníček - Mikulenka, Janošek, Jezierski (46. Mikaelsson), Dolžnikov (46. Fiala) - Grgič, Růsek, Šíp (46. Kliment). Trenér Pavel Hapal.

Vojenská vláda nad Envelopou: od rakouské monarchie přes většinu 20. století

Historie lokality kolem dnešní třídy Kosmonautů a Envelopy je neoddělitelně spjata s vojenským charakterem Olomouce jako významné vojenské pevnosti podunajské monarchie. Již v době Rakouska-Uherska sloužila oblast Envelopy jako vojenské cvičiště a mašírovací plocha v předpolí pevnosti. Široké otevřené plochy umožňovaly masové nástupy vojsk, pochodové cviky, přehlídky, výcvik v manévrech i dělostřeleckou přípravu. Za první republiky i socialismu zůstalo území převážně uzavřené. Klíčovým objektem byla kasárna 9. května (VÚ 1104 a 1901), která sloužila k ubytování jednotek, skladování techniky, výcviku a administrativním účelům. Třída Kosmonautů, jejíž první etapa byla budována od roku 1963, tak několik dekád zůstávala pouhým torzem – krátkým, velkorysým úsekem od hlavního nádraží k okresnímu úřadu (dnes Krajské ředitelství Policie ČR), kde byla zaslepena právě armádním areálem. Tento stav ostře kontrastoval s dynamickým rozvojem v okolí Masarykovy třídy, kolem níž již od konce 19. století postupně vznikala impozantní zástavba bytových domů, tvořících celou novou čtvrť Nové Hodolany. Impulsem k tomuto stavebnímu boomu byla právě první olomoucká tramvajová trať.

Tramvajová doprava má v Olomouci kořeny již v roce 1899. Tramvaj dominantně řešila problém propojení Olomouce s nádražím, které leželo relativně daleko mimo město na okraji tehdy samostatných Hodolan. Na tento spoj však zanedlouho navázaly další větve systému. V roce 1914 začal provoz ze třídy Míru k neředínským hřbitovům a v roce 1933 až k vojenskému letišti (jediné takové spojení v tehdejším Československu). Druhá větev byla prodloužena v roce 1934 od nemocnice ke kostelu na Nové Ulici. Na hlavní trati nahradila v roce 1936 smyčku u nádraží nová výhybna. S rostoucím počtem cestujících probíhalo zdvoukolejňování: od roku 1940 úsek od nádraží k mostu přes Moravu, další úseky v letech 1949–1952. Nová dvoukolejná trať vedla od roku 1947 do Hodolan a od roku 1948 k Bělidlům. Neředínská linka získala v roce 1953 smyčku u krematoria (spojení s letištěm zaniklo). Zásadní proměna centra nastala v roce 1954 – tramvaje byly převedeny dvoukolejnými přeložkami přes Pekařskou a 8. května na náměstí Hrdinů, odkud se větvily tři směry. V roce 1955 pak vznikla nová trať třídou Svobody k autobusovému nádraží právě se smyčkou u tržnice. O dva roky později trať do Bělidel pokračovala přes železnici do Pavloviček s novou smyčkou. Novoulická větev byla rovněž prodloužena a u nádraží vznikla smyčka Fibichova. Logické zakruhování systému a druhé propojení centra s nádražím však celé dekády vázlo na trvajícím vojenském využití klíčových pozemků, které bylo za socialismu nezpochybnitelné.

Dostavba třídy Kosmonautů – klíčový projekt 90. let

Rozhodnutí o dostavbě třídy Kosmonautů (dlouhodobě plánované v územních plánech města) mohlo padnout až v polovině 90. let v kontextu porevoluční transformace a uvolňování vojenských areálů. Potřebu urychlené výstavby druhého spojení centra s nádražím akcelerovaly však i technické problémy historické trati. Koleje v centru nebyly na pražcích ani ve štěrku, takže těžké tramvaje typu T způsobovaly propadání podloží, což ohrožovalo i statiku historických budov v památkové rezervaci. Již v druhé polovině 80. let proto vznikl projekt nové tratě spojený s vizí rekonstrukce přednádražního prostoru. Trať měla vést třídou Kosmonautů a končit provizorní smyčkou u dnešní zastávky Envelopa. Na jaře 1989 dokonce začaly první úpravy u mostu u sokolovny, ale kvůli nedostatku peněz tehdejší vláda stavbu zastavila. Začátkem 90. let byl ovšem stav centrální tratě již kritický. Rekonstrukce s omezením provozu byla nevyhnutelná, ale náhrada tramvají autobusy by vedla k dopravnímu kolapsu – což se potvrdilo i v praxi. Dne 21. září 1994 praskl 105 let starý vodovodní řad v Denisově ulici. Po opravě odborníci varovali, že bez omezení provozu a rekonstrukce sítí budou havárie častější a veřejná doprava se zhroutí.

Kritická situace tak urychlila zařazení akce „Prodloužení tramvajové trati od tržnice k hlavnímu nádraží po třídě Kosmonautů“ do investičního plánu města pro roky 1994/95. Stavba nakonec začala 26. října 1995. Zahrnovala vybudování dvou nových mostů, dvou jízdních pruhů pro auta, chodníky, cyklostezky, přeložky inženýrských sítí a výsadbu zeleně. Celkové náklady investice dosáhly 280 milionů korun, z toho 30 % hradilo Ministerstvo financí. Od 15. do 18. září 1996 byla tramvajová doprava úplně zastavena kvůli napojení nových výhybek na stávající těleso u ústí Masarykovy třídy do Jeremenkovy ulice (dvěma protisměrnými oblouky). Celá nová trať měří 1 819,75 metru, vede na samostatném, zčásti zatravněném tělese s řetězovkovým trolejovým vedením. Součástí byla i výstavba nové měnírny Jih u mostu přes řeku Moravu. Slavnostní zprovoznění trati proběhlo za účasti tehdejšího primátora města Ivana Kosatíka 25. dubna 1997.

Urbanistický přínos scelení významné městské třídy

Nová třída a tramvajová trať konečně propojily přednádražní oblast s historickým jádrem Olomouce další ucelenou komunikační osou. Jako mnoho podobných staveb vedoucích přes brownfieldy po opuštěných vojenských areálech však procházela neurbanizovaným územím, vyžadujícím rozsáhlou konverzi. Důležitým impulzem k další proměně okolí nové třídy se proto logicky stala urbanistická soutěž na lokalitu „Centrum jih“ (zahrnující oblast přednádraží, tržnice a okolí) z roku 2001, která hledala optimální využití uvolněného území po odchodu armády. Soutěž otevřela prostor pro nový rozvoj, podpořila ideu moderního městského bulváru a umožnila koncepční plánování výstavby. V návaznosti na ni se přes občasné skeptické hlasy začala výstavba v území postupně rozbíhat, během dvou dekád zde vznikly důležité projekty univerzitního kampusu Envelopa, kancelářských center (jako např. Envelopa Office Center), campusu BEA (Moravská vysoká škola) a řada dalších. Podnikatelé jako Josef Tesařík a Richard Morávek zde realizovali významné developerské projekty, které lokalitu oživily, v investicích dnes pokračuje i stát a Univerzita Palackého (nové sídlo Krajské správy sociálního zabezpečení nebo univerzitní inovační centrum).

Nový městský bulvár a budoucnost tržnice

Dostavba třídy Kosmonautů patřila k nejdůležitějším městotvorným počinům porevoluční Olomouce. Zahájila postupnou proměnu dosavadní slepé ulice v moderní bulvár, který dnes slouží jako páteř dopravy i reprezentativní vstup do centra města. Při jeho vyústění do centra však zůstává jako nedořešený rest území olomoucké tržnice a starého autobusového nádraží, které prodělaly vůči stavu v polovině minulého století jen kosmetické změny, z nichž zrušení tramvajové smyčky patří k těm největším. Řadu příležitostí k modernizaci na úrovni potřeb 21. století město v minulosti v tomto území propáslo. Nezbývá, než věřit, že právě probíhající urbanistická soutěž na tuto lokalitu neskončí jen spoustou obrázků v šuplících městských úředníků, nýbrž odstartuje podobně dynamický vývoj, jaký kdysi započalo zrušení jedné tramvajové smyčky před třiceti lety.