Z náhradníka do základu Štěrba: Doufám, že jsem šanci chytil

Na herním soustředění v Turecku odehrál stoper Jan Štěrba (1994) jen šestapadesát minut.  A zdálo se, že v jarní části FORTUNA:LIGY nebude tolik vytížený. Jenže, jak se říká, člověk míní, život mění. Nakonec všechno bylo jinak. Když David Zima odešel do pražské Slavie a kapitán Vít Beneš se tři dny před startem ligy zranil, bylo jasné, že ve stoperské dvojici s Václavem Jemelkou bude hrát právě Jan Štěrba. A šance se chytil báječně, v dosud odehraných dvou duelech – v Teplicích a doma se Spartou – předvedl jistý, sebevědomý výkon bez výraznějších chyb.

Jak se máte na začátku jarní části sezony? Začal jste z ničeho nic hrát.
No musím říct, že je to trošku splněný sen. Dva celé zápasy po sobě, to ani nevím, kdy jsem v poslední době nastoupil. Navíc se nám v nich povedlo uhrát šest bodů. V zimní přípravě to k tomu vůbec nesměřovalo. Byl jsem nachystaný, ale byly tam jiné varianty. V přípravě jsem moc zápasů neodehrál. Za tu šanci jsem teď rád a doufám, že jsem ji chytil. Uvidíme dál.

Bylo těžké chytit se šance, když jste v přípravě moc nehrál? Přece jen zápas, navíc mistrovský, je něco jiného než trénink.
Fyzicky jsem připravený vždycky, tréninky v přípravě byly náročné, to jsem všechno absolvoval, byl jsem zdravý. Sám si navíc neustále přidávám. Takže spíš šlo o to dostat se do zápasového rytmu, balon do nohy, fotbalové věci. V Teplicích to naštěstí bylo tak, že jsme rychle vedli a potom nebyl problém.

A proti Spartě byl nějaký problém, nějaká složitá situace?
V prvním poločase asi ten Plavšic, když utekl Slaďasovi, tam jsme ho nenabrali, neřekli jsme si. Ale dobíhal jsem ho. Napřed jsem chtěl jít do skluzu, ale to by asi bylo na červenou. Tak jsem se tam natalčil tělem a věřím, že jsem ho trošku dostal z běžeckého rytmu a on pak jenom trefil Mandyho. Jinak moc ne.

Výhrou nad Spartou se herní sebevědomí získává asi celkem snadno.
Samozřejmě. Vždycky je to takové vyhecované, když hraje proti Spartě, Plzni, těm týmům ze špičky. O motivaci je postaráno vždycky. Bylo to o tom udržet stav nula nula, věřil jsem, že my nějaký ten gól dáme. A také to přišlo. Myslím, že jsme pak soupeře do nějakých větších šancí nepouštěli a udrželi jsme to.

Sparta měla dost rohů, standardek. Byl hodně náročné všechny ty situace uskákat?
Musím říct, že ano. Naštěstí některé neměli přesné, nebo jsme to zblokovali. Ale především v prvním poločase tam po stranách hrozili hodně z brejků, Dočkal a Kanga byli velice rychlí v přechodové fázi. A dostávali balony velmi rychle do krajů, kde byli Plavšic a Karlsson, kteří pomalí nejsou. Některé akce byly nepříjemné, ale myslím, že jsme to s Džemou a Mandym odbouchali, celkově jsme to v defenzivě zvládli.

Který z těch dvou zápasů byl náročnější? V Teplicích se hrálo na bažině, doma na Andrově stadionu na super terénu, ale zase proti velmi silnému soupeři.
Asi fyzicky právě ta bažina v Teplicích. Protože ve druhém poločase když člověk zabral, tak to byla fakt dvojnásobná zátěž pro nohy. Takže vzhledem k tomu terénu to bylo náročnější v Teplicích.

Sparta není moc oblíbeným soupeřem. Jak to máte vy?
Neberu to nějak osobně. Jen jsou tato utkání vyhrocenější, což bylo tentokrát vidět i v tom závěru. Vedete, chcete vyhrát, chcete uspět proti celkům z čela.