ROZHOVOR Olomouc při povodni: Kde to fungovalo a kde byla slabá místa ochrany?

Jan Langr je vedoucím odboru ochrany olomouckého magistrátu a je také tajemníkem městské povodňové komise. Zeptali jsme se jej na hodnocení čerstvých zkušeností z nedávných povodní, při kterých mohla tentokrát zůstat většina Olomoučanů relativně v klidu. Pomohou nějak čerstvé zkušenosti i pro další zlepšení ochrany města v příštích letech?

Olomouc obstála při nynější povodni dobře. Cítili jste někde slabá místa protipovodňové ochrany?

Myslím, že obstála velmi dobře. Vlastně až na Chomoutov se v novodobé historii Olomouce dá říct, že se jedná o první významnou povodeň, která Olomouc a její obyvatele příliš nezasáhla. Mezi slabá místa jednoznačně patří ta, kde ještě není dokončená  protipovodňová ochrana. Jedná se především o městské části Klášterní Hradisko a Lazce, kde stávající hráz z prefa dílů z konce 80. let minulého století dosahuje maximálně úrovně 20ti až 50ti leté povodně. Dalším místem je soutok Moravy a Mlýnského náhonu u Šantovky, kde mají být teprve až v rámci III. etapy osazena povodňová vrata, zabraňující nátoku vody zpět do centra. Rovněž jsme s velkou obavou vyhlíželi, zda vydrží stavba nové hráze u ČOV, která se buduje v rámci IV. etapy protipovodňových opatření. Na severu města pak nemá dokončenou protipovodňovou ochranu také městská část Černovír. Zde byla navýšena hráz na úroveň 50ti leté vody, což z pohledu letošní povodně bylo víc než dostatečné, ovšem do budoucna se tato hráz bude ještě upravovat. A konečně Chomoutov, kde se realizovalo ohrázování břehů Moravy po povodni v roce 1997, ale zejména v severní části Chomoutova se jedná o nedostatečné opatření. Chomoutov tak v této chvíli bohužel patří k nejslabším místům z pohledu protipovodňové ochrany, proto jsme od počátku soustředili největší pozornost a pomoc právě sem.

Přinesla vám tato zkušenost nějaké nové informace, například o přesnosti modelů rozlivu, o rychlosti posunu povodňové vlny ze severu k Olomouci, či něco podobného?

Ano, každá povodeň je jiná a přináší nové zkušenosti, podle kterých posilujeme či upravujeme protipovodňovou ochranu, systém monitoringu a organizační postupy. U té letošní nás však s kolegy překvapilo, až jak moc byla jiná. Odhady a modely ČHMU byly dobře použitelné. Naše prvotní odhady předpokládaly, že by se nemělo jednat o povodeň, která by překonala povodeň z roku 2006. Ve shodě s meteorology jsme očekávali dřívější a pozvolnější nárůst hladiny Moravy v Olomouci společné s delší kulminací. Velmi nás proto překvapila rychlost průběhu povodně, což bylo v porovnání s minulostí netypické. Také v místech, která jsou zaplavována častěji, se pamětníci shodují, že i rozsah byl jiný. Například v Chomoutově jsme vodu očekávali i na jiných místech, kde se nakonec neukázala a tam, kde například v roce 2006 bylo vody méně nebo nebyla vůbec, jí letos bylo víc.

Jak se to dá vysvětlit?

Co se přesnosti rozlivu týče, je to mnohem složitější. Je nutné si uvědomit, že částečně dobudovaná protipovodňová ochrana naprosto změnila způsob rozlivu v zastavěném území. Dá se říct, že dlouhá léta zkušeností s tím, jak se voda v Olomouci chová, již z velké části neplatí, což nás staví do velmi složité situace. Máme k dispozici nový model záplavového území, který byl dokončen letos v létě, ale skutečná realita může být důsledkem rozličných okolností jiná. S větší přesností jsme schopni určit, jak bude vypadat situace do úrovně přibližně 50ti leté povodně, ovšem nad touto úrovní se nikdy přesný rozliv stanovit nedá. Dokážeme vymezit místa v rámci jednotlivých městských částí, která rozliv zasáhne, ale definovat konkrétní čísla popisná jednotlivých nemovitostí společně s výškou hladiny povodně nelze.

Zcela ojedinělou a novou zkušeností je i naprosto nový náhled na některé principy protipovodňové ochrany. Konkrétním příkladem může být zahrádkářská kolonie v Černovíře, kde ještě stále hasiči čerpají vodu. Jsou to místa s přírodním charakterem a propustným podložím, ke kterým voda vždy bude patřit a kde bude vždy docházet k přirozenému rozlivu, a to i v okamžiku, kdy bude systém protipovodňové ochrany dokončen. Proto je třeba hráze nachystat tak, aby po povodňové vlně dále netvořily bariéru a voda ze zaplaveného území mohla co nejdříve odtéct. Princip rychlé obnovy území tak bude respektovat přirozený charakter a současně umožní lidem rychlejší návrat zpět.

Pokud by už byla realizována i III. a IV. etapa PPO, mohla by Olomouc být při obdobné povodni zcela klidná?

Absolutní ochrana neexistuje a to platí i pro povodně. Letošní povodeň však jednoznačně prokázala, že protipovodňová ochrana Olomouce funguje dobře a její dobudování jednoznačně přinese více klidu. Ovšem ostražitost bychom rozhodně ztratit neměli a také bychom neměli ztratit respekt z velké vody. Největší tragédie nevznikají tam, kde lidé nebezpečí čekají, ale tam, kde si myslí, že nic nehrozí. Nerespektování záplavového území, výstavba v nevhodných místech a pocit, že člověk může vše, a také, že se na kolektivní ochraně nemusí podílet, je cesta k trpké zkušenosti.

A Chomoutov? Má situace Chomoutova nějaké řešení?

Má, ale jen do určité úrovně. Jak jsem již zmínil, budovat vysoké hráze v přirozeně propustném podloží nemusí při velkých a dlouhotrvajících povodních přinést očekávaný efekt, naopak, může situaci ještě zhoršit, což pochopitelně nikdo nechce. Rychlý průběh letošní povodně nám naznačil, že kombinace částečného ohrázování a odtoku pomocí terénních úprav by mohlo Chomoutov ochránit až na úroveň druhé největší zdokumentované povodně za posledních 100 let. Proto budeme v nejbližších dnech chystat podklady na návrh protipovodňové studie a pokusíme se s kolegy ještě do rozpočtu na rok 2025 zařadit potřebné finance.

Dny v polovině září byly hektické a náročné i pro lidi. Jaké si z nich odnášíte dojmy?

Letošní povodeň nám ukázala dvě lidské stránky, tu hrdinskou, kdy velké poděkování a respekt patří zejména hasičům a dobrovolníkům jak v Chomoutově, tak i v dalších městských částech, ale bohužel i tu opačnou. Některé požadavky našich občanů na zajištění jejich osobního majetku na úkor těch, kteří na tom byli mnohem hůře, bylo občas složité zvládat. Ale to už asi k životu patří.

Rád bych proto poděkoval všem, kteří pokyny povodňové komise respektovali, brali celou situaci s rozvahou a raději se připravili na horší možnost, i když možná nakonec zbytečně. Tento přístup je vždy lepší, než kdyby celou situaci podcenili a pak komplikovali práci záchranářů.