MASOŽRAVKY A ORCHIDEJE Markéta Aubrechtová: Bizarní, ale krásné rostliny mě lákají

Patří k největším znalcům i nejúspěšnějším pěstitelům masožravek a orchidejí u nás. Díky Markétě Aubrechtové se návštěvníci olomouckých sbírkových skleníků mohou pravidelně setkávat s jedinečnými expozicemi neobvyklých druhů rostlin, na jaře s masožravkami a na podzim s orchidejemi. Až do neděle 2. listopadu ve sbírkovém skleníku vidět ty nejkrásnější orchideje včetně raritních druhů. S autorkou výstavy Markétou Aubrechtovou jsme si povídali o rostlinách i její nepříliš obvyklé profesi.

Pocházíte z jižních Čech, vystavujete pravidelně v Olomouci. Jaký vztah k Floře máte?

U nás v jižních Čechách máme skleníky, jedny z největších v Evropě. Zaměřujeme se primárně na masožravky, což je naše srdcová záležitost, a pak také na orchideje. S Výstavištěm Flora Olomouc máme výbornou dlouhodobou spolupráci. Na jaře nabízíme výstavu Živé pasti a na podzim Klenoty pralesa. Zdejší skleník je pro takové výstavy perfektním prostředím.

Vy jste se rostlinám věnovala i v rámci studia… Co bylo dřív? Zájem o pěstování neobvyklých rostlin, nebo studium?

Já se už od dětství s velkým zájmem věnuji masožravým rostlinám. Od školních let jsem je pěstovala, sháněla o nich informace a také jsem napsala práci, díky které mě pak bez přijímaček vzali na přírodovědu. Masožravým rostlinám se věnuji a na výstavy jezdím už určitě nejméně pětadvacet let. Až posléze jsem se rozhodla vystudovat rostlinnou fyziologii. Chtěla jsem zjistit, jak vlastně rostliny fungují, a prohloubit svoje znalosti o nich.

A k orchidejím jste se dostala jak?

Není to tak, že bych se s orchidejemi dříve nesetkala, nějaké orchideje jsem měla ve sbírce už od počátku. Ony jsou totiž některé druhy, konkrétně střevíčníky, docela podobné masožravkám. Nicméně hlavním impulsem byl návrh paní ředitelky Flory Evy Fuglíčkové, zda bychom dokázali připravit také výstavu orchidejí. Výstavu masožravek tady pořádáme už asi osm let, orchideje v rámci Klenotů pralesa vystavujeme čtvrtým rokem.

Zmiňujete podobnost některých orchidejí s masožravkami. Zajímají vás tedy rostliny, které jsou nějakým způsobem zvláštní, divné?

Ano, tak by se to určitě dalo říct, přitahují mě rostliny, které jsou něčím zvláštní, určité bizarnosti (směje se). Jen na okraj dodám, že jsem kdysi, když jsem na to ještě měla čas, chovala také jedovaté tropické žáby. Ne zrovna kvůli tomu, že jsou jedovaté, ale protože mají mimořádné barvy a jsou díky tomu velmi neobvyklé a velmi krásné.

Na výstavě Klenoty pralesa je k vidění opravdu veliké množství druhů orchidejí. Vše je z vašich skleníků?

Kdepak, tolik druhů orchidejí nemáme. Před výstavou objíždím s kolegy množství pěstíren v mnoha evropských zemích. Špičkoví pěstitelé se často zaměřují na některé konkrétní druhy. Jelikož jsou to všechno naši známí, pustí nás do skleníků, kde si sami vybereme, co se nám hodí na výstavu. Nakoupíme, zabalíme, dáme do speciálního vytápěného přívěsu, přivezeme sem, vybalíme a vystavíme.

A všechno, co vidíme na výstavě, je na prodej?

Ne, jen část máme určenou na prodej, další část je součástí naší sbírky. Ty nejvzácnější, raritní květiny, které jsou už součástí naší sbírky, vidí návštěvníci vystavené v uzavřených vitrínách. Jsou to právě střevíčníky, pak miniaturní orchideje, diamantové orchideje a konečně také známé a mezi návštěvníky velmi oblíbené opičky neboli opičí orchideje.

A jak dokážete zařídit, že všechny kvetou? Já mám o orchidejích takovou laickou představu, že jde o choulostivé rostlinky…

Je pravda, že například opičí orchideje rodu Dracula mohou snadno přijít o květy, i když je pouze přenášíte z jedné strany skleníku na druhou. V tomto směru opravdu choulostivé jsou. Když nakoupíme opičí orchideje od jiných pěstitelů, okamžitě po první manipulaci shodí květy. Naše opičí orchideje, které vystavujeme, máme proto svým způsobem vytrénované. Několik let je připravujeme tak, že jim nedopřáváme naprosto dokonalé podmínky a ony si pak tolik nezvyknou na perfektní podmínky, a jsou tudíž díky tomu otužilejší. Nemají od nás stoprocentní vzdušnou vlhkost, nemají takový chlad, jaký preferují… Takže se nám daří úspěšně je přepravit po dálnici až na místo určení, aniž by přišly o květy.

Takže pěstovat a vystavovat „drákuly“ je opravdu náročné?

Jsme asi jediní vystavovatelé v Evropě, kteří mohou v expozici představit opičí orchideje s květy. Nebýt naší snahy je trochu „otužit“, tak jejich květy mimo skleník nikomu neukážeme. Dokáží shodit květy za deset minut. Stalo se mi, že jsem vezla opičí orchideje odsud do ostravského televizního studia a cestou mi všechny opadaly. Jakmile jim trochu poklesne vlhkost nebo se změní teplota, je zle. Tady vystavujeme vzrostlejší rostliny, které jsou třeba dvacet let staré a v rámci možností otužilé, proto je dokážeme zachovat i s květy a lidé se mohou kochat jejich krásou.

Začala jste kdysi s masožravkami, je to vaše specializace, nicméně určitě máte vztah i k orchidejím. Můžete porovnat tyto dva typy rostlin, jaké mají plusy či minusy?

Určitě mám vztah i k orchidejím! Speciálně tyto trochu bizarní druhy, jako například rod Dracula, nás také velmi baví. Ve sbírce máme okolo padesáti druhů opičích orchidejí, z nichž vybírám na výstavu ty nejlepší. Výhodou masožravek je, že jsou nádherné pořád, jejich krása totiž spočívá v listech. Masožravky sice také kvetou, na jaře, takže například při jarní výstavě v Drážďanech vystavujeme shodou okolností kvetoucí masožravky. Ale květ pro ně není prioritou. Zato u orchidejí samozřejmě jde návštěvníkům hlavně o květy, bez květů jsou pro laika nezajímavé. Trefit správné období je náročné, něco nemůže ani sebelepší pěstitel ovlivnit. Například loni touto dobou kvetlo mnohem více orchidejí než letos, kdy je všechno zpožděné. Na výstavě máme ale samozřejmě ty nejkrásnější a kvetoucí. Dá se říct, že i díky této nejistotě je vlastně každým rokem výstava orchidejí zcela jedinečná, pokaždé tu máme jiné složení druhů.

Zajímalo by mě, jak se tyto rostliny liší co do geografického rozšíření. Masožravky asi rostou jinde než orchideje…

Masožravé rostliny najdeme kromě Antarktidy na všech světadílech. Dají se najít ve všech možných typech prostředí, od tropů až po Aljašku. Mimochodem, tuto pestrost musí napodobit i pěstitel, uvědomme si, že některé masožravky pochází z tropického pralesa, a jiné z chladných oblastí, kde je v zimě mráz minus třicet stupňů. Masožravky nejsou vzájemně nijak příbuzné, spojuje je pouze schopnost přilepšovat si při výživě lovením hmyzu či drobných živočichů. Důvod je jednoduchý. Masožravky totiž obecně rostou velmi pomalu, takže v konkurenčním boji by prohrávaly s rychleji rostoucími rostlinami. Aby měly tedy nějakou výhodu, vybírají si místa, kde je v půdě nedostatek živin a běžným rostlinám se tam nedaří. Chybějící látky si masožravky nahradí tím, co uloví.

A orchideje…

Orchideje jsou jednou z nejpočetnějších čeledí rostlin, taktéž se vyskytující ve všech klimatických pásmech kromě Antarktidy, ale největší diverzitu, téměř 90 procent všech druhů, mají v tropickém pásmu. Tyto rostliny se mezi sebou hodně liší co do potřeby slunce, ale i teploty. I když pochází například ze střední Ameriky, jsou některé druhy z vysokohorských oblastí, takže preferují chladnější vzduch. To je zrovna případ i našich „opiček“.

Olomoucká výstava Klenoty pralesa trvá do 2. listopadu. Nač byste sem pozvala lidi, kteří ji ještě neviděli?

Výstava je unikátní možností vidět kvetoucí opičí orchideje, vzácná je taky sbírka střevíčníků a vidět zde můžete třeba i vanilku. A letos tu máme také velké spektrum voňavých orchidejí, ty jinde nebývají.