Mánička vzor 2018: Muzikant Viktor Králík o autorské hudební scéně a o módě revivalů

Většinou mimo zájem kohokoli existuje (nejen) v Olomouci velmi kvalitní hudební podhoubí. Množství skutečně autorských kapel, jejichž muzika se dá opravdu poslouchat, ale žije ve zkušebnách, případně na koncertech, které pořádají pro svoje přátele, a nikdo jiný na ně nechodí. Jsme kulturní ignoranti, nebo je zkrátka jiná doba?

Jak často nastávají pro muzikanty taková „šedesátá léta”?
Nevím. Ale dalších se nedožiju. To bývalo tehdy a dnes to už není možné. Tehdy se totiž vytříbily všechny styly, vznikaly úplně nové věci, a tak vznikly legendy. Elvis, Beatles, Rolling Stones. A pak mraky dalších, kteří dali té muzice kule. A dodnes se hraje. Aby někdo takhle vyletěl dnes, je skoro nemožné.

Je to tedy otázka vynalezení nového stylu?
Jestli to někdo udělá, bude megastar, a to v celé sluneční soustavě. Jenže dnes v tom mají prsty producenti, a existuje obrovsky moc stylů a podstylů... muselo by to být něco tak originálního, že si to neumím představit.

Baví vás vůbec v potu tváře tvořit a potom hrát pro pár opilců?
Je pravda, že odezvy se autorští muzokanti dnes nedočkají. Můžeme mít jen sny. Ale prosadit se je obrovský problém. Obtížné je třeba už jenom najít zkušebnu. Není problém sehnat nástroje, pokud na to člověk má, ale zkušebna, to je věc úplně nedostupná. Když toto všechno podstoupíme a dopracujeme se ke koncertu, davy fanynek už nečekáme. Na autorskou hudbu v měřítku České republiky totiž není nikdo zvědavý. Taky, proč by se to mladí učili poslouchat, když si můžou všechno stáhnout, a když můžou chodit na revivaly. Ty jsou lepší a horší, ale skoro vždycky mají plno. Na autorskou hudbu bohužel není nikdo zvědavý, kromě několika přátel. Když přijde na koncert patnáct, dvacet lidí, je to paráda. A když je to baví, je to pro mě, jako kdyby to byl úplně plný stadión.

Jak je na tom olomoucká autorská scéna v roce 2018?
Kapel, a velmi kvalitních, je tady obrovská spousta. Včetně nás, kteří sjme oprášili staré písničky, a táhneme to dál. Ale to zajímá jen ty, kteří to znali už tehdy, noví fanoušci z toho nebudou. Ale je tady i množství mladých kapel, některé jsou doslova špičkové. Ale ani na jejich produkci obvykle nedorazí nikdo jiný, než okruh známých. Často jsou populárnější v zahraničí, než doma v Olomouci.

Proč to tak je?
Proč? Zkuste tady ve městě udělat festival autorské hudby. Minimálně z padesáti procent tam bude vynikající muzika. Ale nikdo tam nepřijde.

Existuje u nás vůbec jakákoli forma podpory autorské hudby?
Neexistuje. Všude ve světě přitom je. Ale to jsme zase třeba u těch zkušeben. Minimálně se tam z baráků v majetku města, navíc třeba bývalých divadel, stávají prostory, které může kultura takhle využít. Ano, staví se zkušebny. Ne casina. Městská kulturní střediska jsou tam takovým kapelám zkrátka přístupná. Pokračuje to účastí na městských akcích, což je tady, v našich podmínkách, naprostá nula. Možná jsem někdy s kapelou třeba na náměstí hrál. Ale bude to už hodně, hodně dávno.

Je reálné, třeba během dvaceti nejbližších let, že by se situace nějak změnila? Že by společnost byla k tvorbě vnímavější?
Těžko. Autorskou hudbu si může dělat někdo, kdo je ve vatě, a je smířený s tím, že nebude na koncertech vydělávat. Jinak řečeno, nejsi z Prahy, nemáš šanci. Pokud už existují nějaké soutěže autorské hudby, ohlídají si to mezi sebou. Ale čest a sláva těm, kteří se tu a tam něco takového obtěžují organizovat - spousta kapel si má alespoň kde zahrát.

Pořád vás to ale baví.
Baví. Bez elánu to nejde, člověk se nesmí nechat odradit tím, že často hraje pro liduprázdné sály.  Vždycky říkám, když to zaujme aspoň jednoho člověka, tak ten koncert nebyl zbytečný.
Vlastimil Blaťák