Zde může být vaše reklama.

Katedrála sv. Václava

Katedrála sv. Václava

foto: archiv redakce

10. 05. 2022 - 10:34

Nejvyšší kostelní věží na Moravě se může pochlubit jedna z dominant města Olomouce – majestátní katedrála sv. Václava. Svatostánek v těchto místech stojí i díky knížeti Svatoplukovi již téměř tisíc let, jeho současná novogotická podoba však pochází z konce 19. století. Chrám při tehdejší rozsáhlé přestavbě dostal mimo jiné více než stometrovou jižní věž, zavěšený je v ní i sedm a půl tuny těžký zvon nesoucí jméno patrona kostela.

„Předchůdcem dnešního chrámu byla trojlodní bazilika se západním dvojvěžím založená patrně mezi lety 1104 až 1107. Po jejím dokončení roku 1141 k ní bylo od kostela sv. Petra přeneseno sídlo olomouckých biskupů,“ popisuje Kateřina Dolejší v publikaci Průvodce Olomoucí – umělecké památky města.

Chrám sv. Václava je součástí rozsáhlého a unikátního souboru církevních staveb. Všechny se tyčí na takzvaném Dómském návrší, které obtéká Mlýnský potok.

Profesor Miloslav Pojsl ve své knize Dvanáct století naší architektury uvádí, že stavbu kostela sv. Václava zahájil v prvních letech 12. století přímo údělný kníže Svatopluk. 

„Vzhledem k tomu, že Svatopluk v roce 1107 jako český kníže přesídlil do Prahy a o dva roky později zahynul u Hlohova při vojenském tažení a že jeho jediný syn Václav byl teprve dítě, předpokládáme výstavbu pouze východní partie svatyně. O dostavbu se ve 30. letech 12. století postaral olomoucký biskup Jindřich Zdík, který rozestavěný kostel získal od knížete Václava, tehdy již na smrt nemocného,“ popisuje Pojsl.

Klíčovým datem pro historii olomoucké katedrály je 30. červen 1131, kdy biskup Zdík chrám vysvětil. Jeho kompletní dokončení mu však podle Pojsla zabralo ještě dalších deset let. Stavební ruch ale ani poté na Dómském návrší neutichl. U svatostánku se objevovaly další stavby, vznikal jedinečný areál.

„Pravděpodobně mezi lety 1131 až 1137 došlo k postavení domu kapituly, původně snad určenému za sídlo biskupa. Teprve po návratu Jindřicha Zdíka z Jeruzaléma v roce 1138 byla zahájena stavba paláce a ambitu. K dokončení došlo buď ještě před přenesením biskupského sídla od kostela sv. Petra, tedy do konce roku 1141, nebo v nejbližších následujících letech. Výstavbu paláce zajišťovala skupina cizích mistrů, které si do Olomouce Jindřich Zdík přivedl ze západní Evropy,“ doplňuje Pojsl. 

Právě díky biskupu Zdíkovi se Olomouc může dodnes na Dómském návrší pyšnit jedinečnými památkami – především románskými sdruženými okny zdejšího paláce. Pojsl tohoto církevního hodnostáře označuje za mimořádnou osobnost. 

„V nejednom ohledu napojil dosud málo rozvinuté kulturní prostředí Olomouce na evropská kulturní střediska. Význam Zdíkových iniciativ má pro nás o to větší hodnotu, že šlo o příslušníka domácí české inteligence. Usiloval o kulturní povznesení domácího prostředí a jeho zapojení do kontextu univerzální latinské kultury evropského Západu,“ uvádí Pojsl.

V průběhu dalších staletí čekala areál s katedrálou ještě řada proměn, samotný chrám se poslední výrazné přestavby dočkal v 19. století. Začala v roce 1883, stavebníkům zabrala celé desetiletí. 

„Byla vybudována monumentální jižní věž a chórová kaple sv. Cyrila a Metoděje. Západní vstupní průčelí dostalo svůj nynější vzhled. Projekt vytvořil a stavbu až do roku 1888 řídil Gustav Meretta. Dílo dokončil Richard Völkel,“ doplňuje Kateřina Dolejší.

Další články