Je potřetí na Hané Sedláček: Soudržnost a kamarádství jako v Moře, to jinde není

Potřetí se v HC Olomouc objevil brankář Jakub Sedláček. Zatímco první dva případy byly jen krátkodobou výpomocí, po které vždy zamířil jinam, nyní to bude jinak. Na Hané zakotví na delší časový úsek, v Moře podepsal roční kontrakt. A je přípraven bojovat o místo s Branislavem Konrádem, již tradiční olomouckou gólmanskou jedničkou.

Do HC Olomouc se vracíte potřetí. Je to nyní jiné, když máte dlouhodobější smlouvu?

Ano. Jsem rád, že jsem tady. Už to tady znám. Nemusím se klukům nějak představovat, jsem rád, že jsem tady. A smlouva? Předchozí dva roky byly takové … Měl jsem to přes léto těžké. Teď jsem zvolil tuto variantu, nechci říct jistotu. Smlouvu mám na rok.

Měl jste na výběr i nějaké jiné možnosti?

Byla i nějaká další varianta. Nabídka v Olomouci byla na dva roky, nakonec jsme se domluvili na jeden. Doufám, že třeba brzy prodloužím (směje se). Uvidíme, jak to bude vypadat, to absolutně předbíhám.

A co rozhodlo pro Olomouc?

Rozhodlo to, že to tady znám. Také už mám nějaký věk, takže také už nějaká jistota.

Bavil jste se už s trenéry, jaká bude vaše role? Protože i když měl v předchozích sezónách Jan Lukáš dobrou formu, tak Branislav Konrád byl vždy naprosto jasná jednička.

Nebavili jsme se. Samozřejmě vím, že Braňo tady chytá několik let výborně, neskutečně. Uvidíme, jak to bude vypadat. Beru to tak, že budeme dva brankáři a kdo bude chytat, ten bude chytat. Není mi dvacet, už vím, jak to funguje.

Je léto, celkem vedro, pro běžného člověka je asi nepředstavitelné v tom trénovat a ještě mít na sobě výstroj. Jaké to je?

Je to těžké. Ale je to každý rok to samé. Mlha je všude. A jít ve třiceti stupních na led, není to jednoduché. Vyrůstal jsem ve Zlíně, tam to bylo podobné, takže jsem zvyklý i na tu mlhu.

Jaké bylo angažmá v Banské Bystrici?

Velmi těžké. Přišel jsem tam, dva týdny přede mnou nový trenére, Kanaďan. Byli jsme jedenáctí, pak jsme chytili formu, čerstvý vítr a skončili čtvrtí. Potom jsem se lehce zranil, zase se vrátil. Tlačili na mě, abych byl na play-off, ale zranění se mi obnovilo. Ale ten začátek tam byl fantastický, sbírali jsme body. V play-off jsme pak prohráli v prodloužení v sedmém zápase. To byla taková kaňka, ale takový je hokej.

Z Olomouce odešlo dost hráčů, ve většině případu šlo o opory. Jak se vám jeví síla kádru?

Pro mě, když to vezmu zvenčí, hraje Olomouc už nějaký rok podobný hokej. Za mě tady vždycky byly nějaké opory, které odešly, a zase je někdo nahradil, vyletěl. Myslím, že management vždycky přesně ví, co dělá, jaká bude taktika. A co je tady jiné, než v dalších týmech, to je soudržnost a kamarádství v kabině. Což není obvyklé. Můžu to posoudit, protože už jsem byl ve více klubech. Je to opravdu speciální prostředí a proto se to přenáší i na led. A vždycky se to nějak dobře uhraje.

A co mít v týmu od ledna zase Davida Krejčího?

Bylo by to fantastické. Nevím, já jsem se s ním nebavil, někteří kluci jo. Ale uvidíme.

Brankáře má nyní v Moře na starosti Martin Prusek. Jak se vám s ním pracuje?

Vždycky je strašná výhoda, když má trenér gólmanů za sebou kariéru. Myslím, že to pak dokáže vnímat jinak než ten, co takovou úplně neměl. To je můj názor. Gólman, který chytal patnáct dvacet roků, ještě navíc na takové úrovni jako Martin, zná přesně ten daný moment, co by měl gólman udělat. Ten, který toho tolik nezažil, může reagovat jinak. Je to obrovská výhoda. Spolupráce v minulé sezoně fungovala výborně, takže se těším na pokračování.

Dáváte si nějaké cíl, třeba kolik zápasů byste chtěl odchytat?

Ne, to vůbec ne. Chci chytat co nejvíce a když ne, tak to budu přát Braňovi.

Máte manželku z Lotyšska, jak jste prožíval mistrovství světa?

No … Na hokej se po sezóně moc nedívám, ale na Lotyše jsem musel (směje se) Takové emoce jsme tak dlouho neměli. Klukům jsem blahopřál, znám jich z toho týmu hodně.