Přesunul se k béčku Janotka: Jdu do toho s respektem

Po pěti letech skončil u týmu SK Sigma Olomouc U 19 trenér Tomáš Janotka. Od starších dorostenců se posunul výš, od nové sezony vede druholigové béčko SK Sigma Olomouc. A bude si zvykat nejen na koučování v profesionálním fotbale, ale také na to, že občas se v případě béčka stane, že sestava na zápas je jasná až den předem. „Vím, jak to funguje a také jsem si to zažil jako hráč. Vím, že to není vždycky jen o těch radostech, ale někdy i o těch nepříjemnostech. Když se můžete cítit skvěle, ale na vaši pozici přijde hráč s áčka. A s tím potom nic nenaděláte, je to o trpělivosti,“ řekl Tomáš Janotka.

S čím jdete do nové funkce?

Vnímám to jako důvěru klubu v rámci posunu v trenérské hierarchii. Osobně jdu navázat na spolupráci s kluky, se kterými jsem už vlastně pracoval ve starším dorostu. Věřím, že budeme úspěšní.

Budete to mít o to lehčí, že v podstatě všechny hráče znáte?

Ano. Určitě je znám všechny, až na nějaké výjimky. Takže věřím, že navážeme na to, co jsme předtím nějakým způsobem společně budovali. Teď je to tom, abychom kluky načetli, podívali se na ně detailně, v jaké fázi kariéry se nacházejí, jak progres udělali.

Přece jen už je to profesionální soutěž, v té budete působit poprvé. Nemáte trošku obavy?

Jdu do toho s respektem, ale určitě bez obav. Kdo je zvyklý dělat pod panem Minářem, tak ví, že tlak tam je neustále, takže už jsem na to zvyklý.

Jak jste spokojený s kádrem?

Kádr je víceméně ustálený už z minulé sezony, až na nějaké maličkosti. Posunů, protože áčko už je složené, je minimum. Do přípravy jdeme s velkým počtem hráčů, ke zúžení pak dojde podle potřeby a aktuálního stavu, také kvality a předvedených výkonů.

Co to znamená velký počet hráčů, tedy široký kádr?

Když vezmu Sanku, který je osmdesát pětka a kazí nám průměr, tak je tam nejstarší hráč devadesát devítka Jirka Spáčil, jinak jsou to kluci ročníku dva tisíce až dva tisíce pět. Budou tam ještě dva tiř věkem dorostenci.

Pokračuje Michal Vepřek. Máte radost, že je v kádru? Zkušený hráč, prodloužená ruka trenéra na hřišti, jak se říká.

Ano. Bavili jsme se o tom, ať už se Sankou nebo v rámci vedení klubu. Mým přáním bylo, aby ještě pokračoval s hráčskou kariérou. Je to zkušený matador, který je týmu prospěšný a je prospěšný pro kluky v rámci propojení hřiště s kabinou a nabírání zkušeností. A předání zkušeností těm klukům. Protože prostě ono platí, že mladý vedle mladého nevyroste. Zejména v mužské kategorii.

Rozmýšlel jste se dlouho, než jste kývl na místo trenéra béčka Sigmy?

Řešili jsme to nějaké dva měsíce. Líbilo se mi, že jsme našli společnou řeč v rámci nastavení a fungování béčka. Takže v ten moment, v rámci možností, které jsem řešil, byla pro mě tohle priorita.

Druhá liga už je velmi dobrá soutěž.

Všichni vnímáme, jak je ta soutěž náročná. V minulé sezoně si polovina tabulky si zažila, jaké to je zachraňovat se do posledního kola. A není to nic příjemného. Sleduju, jak ostatní soupeři zbrojí, jak posilují, protože to nechtějí zažít. Právě proto si zaslouží obrovský kredit kluci z našeho mužstva a realizační tým v čele s panem Chromým, kdy se dokázali s velkým předstihem zachránit včas. Udělali obrovský kus práce. Je potřeba to brát tak, že to byl velký úspěch.

Jakým herním stylem se chcete prezentovat?

Určitě kdo mě zná, tak ví, že to mám postavené na náročnosti. Z hlediska principů hry budeme dbát na to, abychom byli maximálně důslední v rámci ofenzivy i defenzivy. Myslím, že kluci mají dobré návyk, ať už z béčka nebo z dorostu. Mělo by je zdobit jejich mládí, dravost a elán. Zkušenosti ještě potřebují nabrat. Určitě tam bude nějaká chybovost, ale to, co určitě budu chtít vidět, je takový ten zdravý zápal.

Dával vám už nějaké rady dlouhodobý trenér béčka Augustin Chromý?

My jsme spolu byli v pravidelném kontaktu, zastává funkci šéftrenéra dorostu. Takže jsme byli v každodenní komunikaci v rámci propojení béčka a devatenáctky, kdy dva tři kluci byli dorosteneckého věku a chodili hrát za nás. Takže myslím si, že nejen v rámci béčka a devatenáctky jsme v klubu propojeni a spolupráce je pro nás prioritní.

Jaký vliv má post trenéra béčka na působení u reprezentace a také na malý fotbal, kterého hrajete Superligu?

Minimální. Všechno se dá nějak skloubit. Když jsme se s panem Minářem bavili o nastavení práce, tak jsme se shodli na tom, že je i pro klub přínosné mít asistenta trenéra u reprezentace. Jednak pak máte přehled o ostatních hráčích, samozřejmě můžete i trošičku pomoci směrem do nominace našim hráčům, pokud na to v rámci konkurence samozřejmě mají. Je to samozřejmě dobrá vizitka pro klub, že má reprezentačního trenéra, nebo trenéry.

Jak moc pro vás bude jiné trénovat, hlavně se chystat na zápasy, když v béčku vlastně ani nemusíte den před zápasem vědět, kdo bude hrát. Něco budete chystat a pak teprve zjistíte, kdo z áčka přijde a bude muset hrát. To pro vás bude velká změna.

Určitě je to velká změna. Ale beru to jako fakt. Vím, jak to funguje a také jsem si to zažil jako hráč. Vím, že to není vždycky jen o těch radostech, ale někdy i o těch nepříjemnostech. Když se můžete cítit skvěle, ale na vaši pozici přijde hráč s áčka. A s tím potom nic nenaděláte, je to o trpělivosti. Takže vím, ti kluci to nemají jednoduché. Ale jejich cílem je, aby v béčku nebyli nějaký dlouhý časový horizont, ale aby to pro ně byla taková přestupní stanice.

A bude to i o nějaké trpělivosti pro vás, protože jak se změní hodně kádr pro zápas, tak pak v utkání může trvat dvacet minut, než si vše sedne.

Jistě. Je jasné, že v rámci nějakých součinností dopředu nebo dozadu to nemusí vždycky ladit. Ale pak je to o tom, aby byly vždycky vidět individuální výkony jednotlivců.

Těšíte se po letech v dorostu, že zase zažijete fotbal na hezkých stadionech a s diváky?

Jsem za tu změnu rád. Poslední pět let jsem cestoval vlastně po stejných stadionech. Je to pro mě zase nová výzva, nový impuls, stoprocentně i to, že bude jiné prostředí a jiné stadiony.