FOTBALOVÁ EVROPSKÁ TOUR Hanáci v Lausanne aneb velký zápas u velkého Jezera

Třetí evropské putování příznivců SK Sigma Olomouc, které představíme čtenářům Hanáckého Večerníku, nás zavede do elegantního až noblesního Lausanne. Toto město leží ve frankofonní části Švýcarska na břehu Ženevského jezera, kterému místní říkají pouze Lac, tedy Jezero.

Město je to v mnoha ohledech mimořádné. Dokonce až tak, že mezi fanoušky zazněl povzdech, jestli by po Jerevanu, Gibraltaru a Lausanne nemohla příště Sigma hrát v nějaké trochu normálnější destinaci.

Jedno z nejdražších měst a jeho zvláštnosti

Umělá inteligence upozorňovala hanácké fotbalové cestovatele, že Lausanne je sice velmi krásné město, ale patří k těm nejdražším v již tak dost drahém Švýcarsku. A bohužel měla pravdu.

„Cože, deset franků za pivo? V Ženevě jsme včera večer platili šest franků,“ stěžují si dva zkušení sigmáčtí fanoušci na promenádě u Jezera, kam dorazili ráno vlakem ze Ženevy. Těžko říct, kde v Ženevě dostali ono pivo za šest franků, ale je fakt, že v centru Lausanne se nejlacinější čepované pivo dá pořídit za něco přes osm franků, což je asi 230 korun. A za lepší pivo se účtuje franků hned deset, tedy 270 korun. Pro alkoholika by delší pobyt tady mohl mít i léčebné účinky.

Když ovšem jiným Hanákům v zahrádce podniku La Riviera přívětivý číšník popřál hezky česky „dobrý den“, „na zdraví“ a za zaplacení se odměnil slůvkem „děkuju“, dojem se rázem vylepšil. A navíc, posezení s výhledem na modrou hladinu Jezera, na protějším břehu rámovanou kulisami Savojských Alp, je prostě kouzelné. Celou oblast u Jezera můžeme ostatně obyvatelům Lausanne jen závidět. Je úžasná, jsou tu promenády, restaurace i pláže. V Jezeře je čistá voda, a kdyby se Konferenční liga nehrála v únoru, určitě by se Hanáci i vykoupali.

Vraťme se ale k oněm výše zmíněným podivnostem. Jak Jerevan, u kterého se tomu vzhledem k jeho orientální poloze nikdo nediví, tak i Gibraltar a Lausanne mají oproti běžným evropským destinacím řadu zvláštností. Třeba elektrické zásuvky. Kvůli jejich speciálním tvarům bohužel potřebujete pro naše běžné zástrčky redukci. Nebo telefonní a datové tarify! Ani jedno z těchto tří měst nemá stejný tarif jako jiná „normální“ evropská země. A pak ta měna. Arménské dramy u nás ani neseženete, na Gibraltaru potřebujete britské libry a v Lausanne zase franky. Když vám zbydou, jinde je už nevyužijete. Naštěstí skoro všude fungují platby kartou.

Lausanne antické a olympijské

Jaké vlastně Lausanne je? Starobylé, moderní, živé i romantické. Přijde na to, kterou část navštívíte a kudy se vydáte.

Tohle místo na břehu Ženevského jezera se lidem líbilo už ve starověku; bydleli zde Helvéciové, keltský kmen, který poskytl Švýcarsku jeho latinské pojmenování. Po připojení území Helvéciů k římské říši se zde líbilo i Římanům a ti zde vedle přístavu vytvořili spolu s domorodými Kelty trhovou osadu Lousonna. Z římské či galorománské éry je ve městě i dost archeologických památek.

Popisovat další dlouhou a spletitou historii netřeba, zájemci si jistě zdroje najdou. Jen uveďme, že středověkému Lausanne po staletí vládli biskupové a velkou část dějin se pohybovalo mezi mocenskými vlivy savojského hrabství a panství města Bern. Pro dnešní obraz města je důležité, že tady už v 16. století vznikla významná škola Schola Lausannensis, z níž se později stala teologická akademie a v 19. století Université de Lausanne. Studenti univerzity hrají v životě města mimořádnou roli, podobně jako to platí pro Olomouc.

Velká věc se povedla v roce 1915. V Evropě zuřila druhým rokem světová válka, když Pierre de Coubertin přivedl do Lausanne svůj Mezinárodní olympijský výbor. Zatímco Paříž, původní olympijské sídlo, se tou dobou třásla před německou ofenzivou, v neutrálním Švýcarsku byl klid. Tak se z Lausanne vlastně „díky“ válce stalo sídlo olympijského hnutí, kterým je dodnes. Město je na to patřičně pyšné. Už když vystoupíte z vlaku, uvidíte na budově nádraží ohromný nápis LAUSANNE, OLYMPIJSKÉ HLAVNÍ MĚSTO. Jen kousek od nábřeží, které jsme už vychválili, je rovněž úžasné Olympijské muzeum. Do něj zamířili jak sportovní novináři z Olomouce, tak i ti z fanoušků, kteří nechtěli nechat polovinu výplaty u nadmíru milých a ochotných číšníků v lausannských pivnicích.

Pokud chcete vidět město v celku, nemusíte jezdit na žádný kopec kdesi za městem. Samo město je totiž takovým jedním velkým kopcem, vystavěné na obřím svahu. Dole u Jezera jsme ve výšce 372 m n. m., zatímco nejvyšší partie Lausanne se chlubí kótou 750 m n. m. i více! Ve městě proto pořád stoupáte nebo klesáte, pokud tedy neumíte chodit po vrstevnicích. Anebo můžete jezdit metrem! Ano, Lausanne má, jako jediné město ve Švýcarsku, metro – plně automatické, tedy nemá řidiče, a každou zastávku ohlašuje jiný zvukový efekt, třeba dusot koní nebo zvuk vodopádu, což je poměrně dobré vědět předem… Jedna ze dvou tras metra vás vyveze do čtvrti Epalinges, což je hodně nad 700 m n. m., takže v tomto případě metro supluje lanovku. Skvělá podívaná je z kopce Sauvabelin, na jehož vrcholku je i rozhledna (k níž ale musíte dojít pěšky). Určitě největší počet turistů se ovšem na historické Lausanne dívá z vyhlídky na Place de la Cathédrale, která je hned vedle monumentální katedrály Notre Dame ze 13. století.

V této sakrální stavbě může naše turisty poněkud překvapit určitá strohost interiéru. Inu, zde nejsme v katolické střední Evropě, ale v jednom z rodišť evropské reformace a protestanství. Mimochodem, v roce 2017 dostalo Lausanne od Federace protestantských církví označení „město reformace“. Takže pestré gotické fresky či bohatě zdobené barokní oltáře a emotivní obrazy světců tady nehledejme…

Procházka fanouška

Od fotbalu jsme se dostali poměrně daleko, a protože tento miniseriál nemá ambici být turistickým průvodcem, vraťme se k tomu, jak se ve městě měli Hanáci a co zde zažili.

Zážitky z denních i nočních podniků sem nepochybně patří. Za zmínku stojí, že tady, obdobně jako na britském Gibraltaru a sousedním španělském La Línea, nesmí v barech a pivnicích chybět obří obrazovky a na nich fotbal. Jakýkoliv. A ideálně na každé obrazovce jiný zápas. Kopaná je prostě ta nejdůležitější aktivita na světě!

Zatímco v předchozích destinacích se dal bez problémů testovat zájem místních okázalým nošením klubové šály, a to i během sólo procházek v postranních uličkách, v Lausanne se přesně tohle nedoporučovalo. Důvodem bylo předchozí kočkování olomouckých a švýcarských ultras na Horním náměstí, což chtěli Lausannští Hanákům o týden později oplatit. Už den před utkáním sondovali domácí bojovníci, zda v některém podniku nesedí radikální olomoučtí fandové. „Bylo mi jich skoro líto. Seděl jsem a popíjel pivo a oni se mě přišli zeptat, jestli jsem chuligán a chci se s nimi prát. Ne, fakt ne. Tak šli hledat dál,“ vyprávěl se smíchem Martin, letitý fanoušek Sigmy, jinak solidní úředník, nikoliv chuligán. Když se pak asi dvě stovky olomouckých fandů shromáždily pár hodin před utkáním na náměstí Esplanade, objevilo se pár místních mladíků, ale během chvilky zase utekli. Jediné, co svedli, byl hlasitý dělobuch vhozený z mostu na vlakovou stanici, z níž olomoučtí ultras odjížděli.

A kam se jelo vlakem? Na stadion. Lausanne nemá tu výhodu jako Olomouc, kde se na Andrův stadion dostane každý pohodlnou procházkou. Stade de la Tuiliére je totiž z centra města skoro pět kilometrů daleko!

Co přivézt

A na úplný závěr ještě v duchu turistických bedekrů poradíme, co z Lausanne přivézt. Švýcarské hodinky nesháněl z hanácké výpravy zřejmě nikdo a na švýcarské sýry si troufli jen ti, kteří přijeli autem a měli k dispozici klimatizovanou přihrádku. Skoro na každém rohu se ovšem dají pořídit švýcarské nože a nožíky v desítkách provedení, a ty se nezkazí. A konečně poslední specialitou, která cestu domů vydrží, jsou vynikající švýcarské čokolády. Doma pak můžete být za frajera, protože ty čokolády nejsou „jen“ švýcarské, ale přímo lausannské! Ve městě totiž dodnes funguje několik tradičních řemeslných čokoládoven. Prý jich je jedenáct, a protože to je fakt dost, nabízí se speciální čokoládová tour, při níž navštívíte několik nejlepších čokoládoven, ochutnáte, co se do vás vejde, a ještě dostanete výslužku do krabice. Takové nabídce se odolává těžko… Takže diabetici, pozor!

A ještě jedna věc, kterou by se mohli Olomoučané inspirovat. Každý, kdo se ubytuje v libovolném místním hotelu, má po celou dobu pobytu veškerou MHD zdarma! V šíleně kopcovitém Lausanne je to pro nesportovce skoro záchrana, ovšem i v naší placaté Olomouci by se to určitě turistům hodilo.

S příště se s Hanáky a s SK Sigma Olomouc podíváme do Mohuče. Tedy do Mainzu. Zatím nashledanou...