GLOSA Olomoucké (ne)připomínání konce druhé světové války

Na přelom dubna a května připadá kulaté (již osmdesátileté) výročí hned několika důležitých momentů pro nás spojených s koncem druhé světové války. Mimo osvobozovacích akcí ze strany Rudé, rumunské a americké armády se vstupu na československé území zúčastnily též jednotky našeho zahraničního vojska.

Koncem dubna šlo především o účast 1. čs. tankové brigády pod velením pplk. Vladimíra Janka při osvobozování Ostravy (přičemž další jednotky 1. čs. armádního sboru postupovaly přes Slovensko). Prvního květnového dne roku 1945 pak hranici u Chebu překročil Kombinovaný oddíl pplk. Aloise Sítka, který byl speciálně vyčleněn z Čs. samostatné obrněné brigády obléhající v té době početnou německou posádku ve francouzském přístavu Dunkerque. O několik dnů později v Praze konečně vypuklo ozbrojené povstání a 8. května 1945 válka, která s sebou přinesla neskutečné množství mrtvých, zmrzačených a nezměrné materiální škody, skončila.

Druhá světová válka, stejně jako věci ji předcházející (například Mnichov, okupace, Protektorát, kolaborace, odboj), tak záležitosti s ní následně související (osvobození, důsledky komunistického převratu a další okupace v roce 1968), je aktuálně připomínána různě po celé republice. Rychlým výběrem můžeme zmínit města jako je Ostrava, Brno, Praha, Plzeň (a mnoho dalších, navíc i menších), kde na klíčové události spojené s koncem války upozorňují celou řadou akcí, od historických ukázek, výstav, až po na ně navazující kulturní a odborná setkávání.

Poněkud specifické místo zaujímá naše krajské město Olomouc. Zde se kulatá připomínka konce nejničivějšího konfliktu v našich dějinách, konfliktu, jehož mezinárodně-politické důsledky naše životy reálně ovlivňují až do dnešních dnů, ze strany představitelů samosprávy smrskla do formálního a bohužel vnitřně vyčpělého pokládání věnců u pomníků padlých na ústředním hřbitově a povražděných účastníků přerovského povstání na lazecké střelnici.

Olomouc sice v rámci osvobozovacích bojů nehrála tu nejvýznamnější roli a nemůže se tak v tomto rovnat městům jako například Praha či Ostrava, nicméně své místo v dějinách druhé světové války bezesporu má. Například již jen kvůli tomu, že naší hanáckou metropolí, jakožto velkou předválečnou posádkou, prošla celá řada významných příslušníků domácího a zahraničního odboje. Jistý potenciál našemu městu v tomto směru poskytuje také přítomnost aktivních zájmových skupin, které problematiku prvního a druhého československého odboje, včetně hrůz obou totalit dvacátého století, v rámci svých možností, různými formami prezentují. Bohužel vzhledem k letošní situaci je zřejmě, že uvedených skutečností nejsou oficiální představitelé města schopni adekvátně využít…

Pokud si tedy budeme chtít výročí konce druhé světové války nejen připomenout, ale po osobní stránce si také něco skutečně odnést, navštivme postupně probíhající akce v Ostravě, Brně, Praze v Plzni či dalších místech, případně se třeba 16. května 2025 v rámci Olomoucké muzejní noci zastavme do Domu armády na akci Jednoty Československé obce legionářské, jež mimo jiné vzpomene také souvislosti konce druhé světové války v našem regionu.

V provinční Olomouci nás ze strany představitelů města jinak čekají pouze kytice, věnce a prázdné proslovy s proklamacemi o tom, jak je potřebné a důležité si uvedené události připomínat…