Achillovy paty Olomouce Bývalá lávka ve Václavkově ulici

Ten příběh zná nejspíš každý Olomoučan. Když se v Praze zřítila Trojská lávka, začala kontrola všech podobných lávek, které se v republice nacházejí. Kontrolám se začala věnovat také Olomouc a u lávky ve Václavkově ulici, která vedla přes železniční trať, našla spoustu závad. Proto bylo rozhodnuto, že lávka půjde dolů.

A od té doby už je to ohraná písnička. Protože obyvatelé si přes tuto lávku významným způsobem zkracovali cestu, pokračovali v tom i po demontáži nevyhovující lávky, jenže tentokrát už přes koleje, před projíždějícími vlaky. Strojvedoucí z toho museli být opravdu na nervy. Já, když jsem loni v létě s jedním mluvil, řekl mi, že kdyby mohl, zastaví a těm lidem naplácá na zadek. Ale bohužel, tak jednoduché to není. Někdo proto rozhodl, že v místě bývalé lávky postaví pletivový plot, aby lidé nemohli chodit přes koleje, což je nebezpečné a zároveň se to nesmí. Vznikla mezitím i petice o návrat lávky. Město začalo jednat se Správou železničních dopravních cest o různých variantách řešení. A lidé si provizorně našli to své – plot přestříhali a přes koleje chodili vesele dál.

Před nedávnou dobou už to vypadalo, že by se mohlo blýskat na lepší časy. Město i SŽDC se shodly na tom, že bezbariérový podchod je nejlepším možným řešením. Jenže stavbu podchodu zamítli komise městských částí. A tak SŽDC řekla, že kolem trati z obou stran postaví metr vysokou kamennou zídku. Ta už nepůjde prostříhat tak snadno, jako pletivo. A co bude dál? To se uvidí.

V minulých dílech pravidelného seriálu o problémech Olomouce, které se moc neřeší, jsem psal o schodech mezi parkem a Konviktem, tramvajové trati na Hrdinech, problémech s bezdomovci a problémech s chytrými koši.