Prostějovský student Daniel Rozehnal oceněn za psanou poezii

Bude mít Prostějov nového Wolkera? Student jeho gymnázia Daniel Rozehnal uspěl v celostátní soutěži Art Botič mezi více než padesátkou textů a získal tam 3. místo za svou báseň na téma „Jak uzdravit nemocný svět?“. Rozehnal poskytl Hanáckému Večerníku rozhovor i znění básně, se kterou v soutěži uspěl.

Sedmnáctiletý student Daniel Rozehnal se kromě psaní básní, které publikoval zatím ve školním časopise Wolkroviny, věnuje také literárně dramatickému oboru ZUŠ Vladimíra Ambrose. Teď se svými básněmi, kterým se věnuje teprve rok, uspěl: získal 3. místo v celostátní soutěži Art Botič, kde se napříč kategoriemi sešlo na dvě stovky literárních příspěvků.  Na svém kontě má už trojici básnických povídek a desítky básní.

Jak dlouho a co vlastně píšeš?

Píšu výhradně poezii, už přes rok. Časem bych chtěl psát i drama. Myslím si, že v dnešní době by měli lidi víc číst a poezie je krásný prostředek k tomu, aby si lidi mezi sebou předávali pocity a zážitky v krásné literatuře, aby se propojovali. Aby četli něco, co je může citově obohatit, můžou vidět svět trochu jinak, i z pohledu autora. Mým takovým snem v tomto oboru je vydání různých básnických sbírek.

Jednáš už s nějakým nakladatelstvím?

Ještě ne, ale silně uvažuji, že některé oslovím.

Kde nejčastěji hledáš témata a inspiraci? O čem nejradši píšeš?

Přímo v Prostějově, v parcích, v literatuře a v hudbě. Jsou to vlastně moje osobní pocity z dnešní společnosti. Někdy uvidím někoho zajímavého, nebo zajímavé chování, a to mě inspiruje k tomu, abych napsal poezii na to jak tu osobu, danou situaci, vidím. Například teď když jsem jel z předávání ceny vlakem, tak se mnou v kupé seděla tajemná dáma, která se na mě tajemně dívala a usmívala, tak jsem své pocity potom vyjádřil básní. Prostě běžné každodenní situace.

Navážu na předchozí odpověď: jaké pocity v Tobě vzbuzuje současná společnost?

Připadá mi, že lidi jsou moc uzavření sami do sebe a nedívají se na problémy dnešního světa, které se nás teď úplně netýkají, ale můžou se nás týkat v budoucnu. A pokud ne nás, tak příštích generací. Přijde mi, že lidi si moc všímají sami sebe, jsou moc upjatí.

Jaké problémy máš na mysli?

Myslím globální problémy, jako jsou třeba války, vymírání různých živočišných druhů, podmínky třeba v totalitních zemích, jako je Čína nebo Severní Korea. Za tolik tisíc let, co na té zemi jsme, už jsme mohli být někde jinde, pokud by nebyly války, totalitní režimy, kdyby se člověk nezajímal jenom sám o sebe, ale i o ostatní lidi, přírodu, zvířata.

Mluvíš hodně obecně, co bys ale změnil v současném Česku?
Měli bychom si připomínat naši historii, lidi by se měli více zajímat o kulturní akce, měli bychom mít na mysli, že jsme všichni jenom lidi, bez rozdílu náboženství, rasy a společenského postavení.

Když se podívám na Tvoje jméno do Googlu, nikde žádné texty nevidím zveřejněné… Proč?

Protože jsem ještě nedostal prostor, ale po tomto úspěchu budu svoje texty pravděpodobně zveřejňovat. Jak konkrétně, to ještě nevím, pravděpodobně na Facebooku.

Teď jsi ve druháku na Gymnáziu Jiřího Wolkera. Kam plánuješ jít po maturitě?

Hodně mě zaujalo překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Palackého v Olomouci, ale taky velmi uvažuji nad studiem informatiky v Olomouci nebo v Brně.

Děkuji za rozhovor.

Jakub Čech

Oceněná báseň: Pochmurný svět